Únor 2007

NORSKO 04´

21. února 2007 v 16:43 | frama |  CESTY

NORSKO 2004

Ruprechtov - Vordinberg DK.
- I když jsme nakupovali už v neděli, stavili jsme se ještě v Kauflandu v HK(to by nám Pavel neodpustil :o))
- Další cesta vedla směrem na Liberec-byla dobrá jen přechod jsme našli až na podruhé.
- Cesta ze Zittau - Bautzen strašná (nekonečné vesnice - nápada Filipa), takže "příště určitě jinudy".:o)
- Po dálnici už to pak jelo míjíme Dresden a pak i Berlín.
- V 18:01 jsme v Rostoku, bereme naftu a mezi posledními třemi se naloďujeme na trajekt do Gedseru.(načasované příjezdy na trajekty nás pak už neopouštějí po celou dobu akce).
- V Gedseru jsme za 2hod,.
- Projíždíme vesnice na Djorgfoping F. a připoujeme se na dálnici po které budeme pokračovat do Kodaně.
- U Vordinbergu sjíždíme a hledáme nocleh, za chvíli ho máme, děláme večeři a kolem 23:00 usínáme na odpočívadle pod širákem.
- Počasí šlo v noci bylo i teplo :o).
19.7.2005 - 1116km abs.
5:50 - Ruprechtov stav. Km 206
8:05 - 52,3 l bereme v Holicích - 22oC cca. 356km
11:00 - přejezd Hranice Polsko-Německo…? Nevím teda jak jsme vyjeli z ČR :o).
13:30 - parkoviště Schonborn - za Dresden A13
16:48 - Rostok 92km
17:43 - Rostok 44,48l/39.99EUR 1054,7km
18:00 - trajekt: Rostok -Gedser 63EUR
20:08 - Gedser
21:00 - před Vordinbergem nocleh
1116km abs.- 17oC

Cestou do Kodaně

940 km
- Cesta byla příjemná nikde jsme nezabloudili, most jsme našli lehce a udělali perfektní panarom. Snímky z Malmo
- Hranice byla nepropustně "naznačena" uprostřed mostu.
- Chvilku jsme se bavili s Pražáci na odpočívadle a vyrazili bez zaváhání na Gotteborg.
- Konečně držíme 110km/h, Pavel umisťuje cihlu a aretuje volant, s mírnou úpravou aretace dojíždíme na hranice.
- Nebýt mostu ani nevíme, že jsme v Norsku.
- Míříme dál, začínají kopečky
- Uvažujeme o nedobytí Osla.
- Scháníme kolem Vestby nějaké místečko na stan, zkoušíme to i na pobřeží,ale tam je to nepřístupné, vracíme se do Vestby a projíždíme ho skrz na skrz ( mapa moc nepomohla ).Nakonec za přejezdem uvažujeme co dál, všude samá louka a dům a nechceme se nikomu cpát na pozemek. Tak se Filip proběhl a na jedné lesní cestičce zůstáváme a ráno zjištujeme že cesta vede zpátky na silnici do Vestby, které jsme opravdu důkladně prozkoumali :o).Ale ta polňačka za Vestby dobrý tip na camp.
- Kolem 23:00 hrajem karty(je pořád hodně světla) a pak spát.
20.7.2004 - 940km.
8:01 - odjezd z P Grasbjerg směr… Kodaň
9:10 - uprostřed mostu přejezd do Švédska 32EUR
16:25 - Tanumshede 29,99l/ 256,11 SEK 8,54SEK/l
17:02 - NORGE 21oC
18:04 - Tunel za Moss 15NOK
19:04 - za Vestby na polní cestě camp.
1850km abs.

Vestby - Kornsberg 150-125km

- Po "brzkém probuzení" v 9:00 a vysušení stanu útočíme na Oslo,přes Drogbak (zimní přístav pro Oslo) v kterém hledáme nějaké před info. právě o Oslu.
- Jelikož jsme nakonec obdrželi "jen" plánek města, těsně před vjezdem do Osla v několika radiálách odbočujeme na hl. město Švédska místo Norska.
- Oslo: ale co to je to jako v Havířově - spíše malé městečko (517tis. Obyvatel) rozloha,ale opravdu spíše Havířov bez Šumbarku :o).
- Oslo: druhá odbočka za tunelem do prava a za chvíli jsme v parku Vigendhat kde obdivujeme kašnu a jezírko.
- V Oslu jsme prošli co se dalo a zaplatili za parkování 12 + 20 NOK.
- Zmožení pěkným počasím vyjíždíme směr Drammen a hledáme nocleh.
- Díky neexistujícím ( kempy na mapě kolem Vestfossen nejspíš zrušeny)-později nalézáme v průvodci zmínku že neexistují, kampům dojíždíme až do Konsbergu. Končím psát je 22:34.
21.7.2004
9:15 - vstáváme
? - Drogbak info
12:20 - Příjezd Oslo (poplatek 20NOK)
13:30 - parkování u koupaliště Bogget park(Vigendhat)12NOK
14:50 - parkování u university Oslo 20NOK
15:50 - odjezd z Oslo
18:15 - camp v Konsbergu u řeky.( velmi dobrý -pitná voda, sprchy, WC, kačenky u řeky i vedle stanu a taky vlak.cca = 100NOK na noc za stan.
22:34 - karty?
Kongsberg - Gjermundshavn
- Ráno jsem vstal v 7:00 a umyl všechno co zbylo po večeři :o)ůů.
- Píšeme pohledy z Osla a posíláme.
- Odjíždíme směr Nottoden - Heddal.Zastávka u kostelíku v Heddalu - právě se renovoval. Pak jsme hlavně obdivovali střechu fary z kamenů viz. fota -opravdu pracné.
- Jedeme dál Nottoden a za ním spousta vodopádů… + nějaký "BIGPOWER" :o)před Oddou.
- V trošku průmyslové městě, jak se také nezapomínají zmínit v průvodci, zkoušíme zaplatit benzín samoobslužně kartou,ale máme smůlu a tak platíme na Shelce keš.Pak si ještě zaplatíme za tunel 60NOK a honem na trajekt, tak taky karty bohužel nechtějí :o).
- Po výytupu v Gjermundshavnu se ihned ubytováváme na louce za městem. Večer se pak i seznamováváme s majitele louky. Prag bohužel nezná, inu nevadí.
- Usínáme až po žolíkách, nic moc Pavel vyhrává.
- Pěkný den.
22.7.2004 - 2027km abs.
7:00 vstáváme
9:05 odjezd
9:27 na horské dálnici stojíme ve frontě před havárkou(sprchlo).*pozn.stojí tady slečna v žlutém župánku, která zřejmě zvýrazňuje křivky.
9:51 objezd z místa havárky směr Nottoden
10:51 Heddal
16:56 Odda: Světla píše:bereme benzín 7,49NOK u automatu? :o)za pomoci místních občanů - tak nic, máme špatnou kartu.
17:05 tak jsme popojeli k Shell 8,65NOK/l -platíme cash(karta nefakčí). 2371km abs.
17:20 tunel 13km Odda-Gjerde
17:34 -60NOK
19:15 118 NOK trajekt Lofarstrnd-Gjermundshavn
20:00 nocleh tamtéž
2420km abs.
Gjermundshavn - směr Forde
- Lámeme rekordy - 7:00 budíček a po osmé už na cestě do Begenu. Tam to celkem šlo, vjezd na podruhé, ale bez vstup. poplatku, je bohužel parkovné nás na konec přišlo na 72NOK a to jsme ještě zase měli trable s kartou (parkovací) :o)
- Bergen jsme proletěli a udělali spoustu fotek…
- Jedeme dál přes Voss na trajekt do Vangsnes - Dragsvik.
- Potkáváme Zlíňáky v červené oktávce a červených úborech.
- Mažeme dál k jezerům a vyhlídkám, stoupáme a klesáme k ledovci Jostalbree.
p.s. Náhorní plošina nad městem Mjell -místo na kempování u říček a jezer.(je to náhorní pološina takže dle počasí!!!)
- My klesáme dolů … dnes těžko říci jestli to bylo dobře nebo špatně, každopádně kempujeme u potůčku na hřišti. Přichází průtrž a v 22:22 jsme dokonale vytopeni.
- Po sbalení stanu, čehož se ujal v lijáku Filip :o), vyrážíme dál do údolí.
- Někdy kolem půlnoci jsme na nádherném odpočívadle, bohužel spíme v autě a to dost mizerně… asi všichni.
- Tip: Odpočívadlo za městem Berg u jezera s záchodky a tel.vodou.
7:00 vstáváme
8:17 odjezd směr Bergen
10:00 - 12:42 Bergen … odjezd parkovné 72NOK!!! :oú)
13:15 - oběd na kruhovém objezdu nad Bergen
14:30 odjezd smšr Voss
18:22 - Vangsnes trajekt - do Dragsviku 113NOK
? - cempujeme - zmokli jsme - spíme v autě camp někde za Bergem.
2816km abs.
Odpočívadlo Berg - jezero Strynevatnet mezi Wesse - Oppstryn
- Výjezd už v 8:10
- Vyrážíme dál směr Jostendalbreen, po pár km. Jsme v Oldě, kupujeme chlebíky, cena nás hřeje u srdce :o)
- Počasí se po ránu, kdy sprchlo, protrhalo a jsou pěkné výhledy.
- Parkujeme přímo pod ledovcem a vyrážíme na tůru. Za chvilku (pěšky) ho v doprovodu el. Vozíčků máme.
- Po cestě zpátky prší a tak zase zmokl stan, který sušíme na parkovišti.
- Jedeme dál - jen kousek k jezeru kde to dříve než jindy zabalíme na odpočívadle.
- Filip študuje foťák jinak všichni spí.K večeru se jdeme vykoupat do jezera. V noci přijeli Ostravaci, ale spali když mi ráno odjíždíme dál. Ráno sprchlo.
24.7.2004
8:10 - výjezd směr Odda, chleba 10NOK známky 19NOK
10:50 - příjezd Ledovec, parkování 40NOK
13:35 - Jostendalbreen odjezd
15:35 - odjezd odpočívadlo u ledovce (sušíme)
15:59 - 3000 km. :o)
16:50 - jezero Strynevatnet mezi Wesse - Oppstryn(ukazatel hlásil vesničku Fosnes).
3030,5km abs.
Jezero Strynevatnet - Remmem
- 7:45 lámeme rekordy, ráno prší, tak zase v přestávce zabalit a jedeme dál.
- Čeká nás GEIRANGER, tam jsme za chvíli, takže skoro sami v 10:00 am. Fotíme co se dá, kupujeme cenné dárky a zase fotíme.Taky jsme poslali pohledy z Bergenu :o)
- Vyrážíme dál, jsme bez snídaně a tak hledáme po Trolí stezce odpočívadlo.
- Máme ho až kolem 11-12,ale bylo prima u řeky s nějakým roztočem, kterého nesmíme přenést někam jinam… prý.
- Po Trolí stezce dál a dál fotíme sjezdy, děláme menší vycházku a pak už jedeme na Alesund, tam není v neděli odpoledne ani noha, takže príma, fotíme a stejnou cestou zpět.
- Hledáme místečko na spaní,ale nic (před Adalsnes), tak si říkáme že pojedem až za něj kolem řeky.
- Místečko u řeky, pod mostem i se známým roztočem bylo fajn, hrajeme karty,ale jen 3krát a jdeme spát.
- P.s. -na břehu loďka jako od Rembrandta.
3459,4km abs.
25.7.2004
7:45 - vyjíždíme jezero Strynevatnet mezi Wesse a Oppstryn, ukazatel hovoří o jakémsi městečku Fossen, bohužel to v mapě není.
? - GEIRANGER
10:46 - Trajekt: Eidsdalen-Linge 85NOK opět poslední přesně na čas.
17:55 - Alesund - fotíme se v nejsevernějším místě naší výpravy :o)
18:48 - Solhe 47l/388,22NOK = 8,26 NOK/l - 3351,1km abs.
20:45 - 3459,4km abs. - za Remmem nocleh
Remmem - Otta 348km.
- 8:00 ráno opět sprchlo (naštěstí) ne na nás, v přestávce opět už nacvičeně balíme a razíme na Dombas.
- Snídaně zase až u Dovre (za Dovre směrem na Oslo-velmi dobré odpočívadlo i na spaní).
- Vyjíždíme a hledáme bílou zkratku kolem parku z Dovre na Holen.
- Nalézáme po mírném hledání, ale když vyjíždíme na planinu= NÁDHERA!!! - skvělá vyhlídka, trasa uprostřed zpoplatněna 50NOK.
- Objíždíme park a razíme zpět do Otty - bereme info. a posíláme pohledy.
- Vyrážíme do parku RONDANE nahoru na záchytné parkoviště.
- + cca.10km procházka k jezeru.
- Až po 21:30 sjíždíme do kempu a tam to vypuklo.
- !!!1!!! - jsem se chtěl doptat na poplatek za sprchy "extra charged" - a bylo mi sděleno, že sprchy normálně aktivuji kroucením + názorná ukázka "aktivejtit"… myslím že se všichni dobře bavili, teda mimo mě… ale nechal jsem si pak říct. :o)
- !!!2!!! - no a pak jsem to dorazil ještě"hot water" ( jako že kdy jim teče) a už jsem byl podruhé za blbce…:o)
- co dodat za stan a za vše 100NOK/noc velmi příjemná cena :o), ale stála mě nemalé úsilí. :o)
26.7.2004
8:00 - výjezd za Remmem směr Dombas(Rondane)
9:50 - svačinka ( snídaně ) za Dovre
Dombas směr Dovre a před ním (kolem E6)-výborná odpočívadla s WC + místa na stan.
11:58 - vyhlídko. Trasa Dovre-Holen mýto 50NOK je za tu přírodu do které nás autem jen tak pusí…. až hodně málo,ale moc lidí to tam asi nenajde. :o)
18:00 - Rondane park 10NOK mýto na záchytné parkoviště až na planině.
22:00 - camp Otta - majitel skoro jako Ota ze Simps.
3807km abs.
Otta - Oslo
- odpočinek jsme potřebovali
- 10:45 - velmi brzy vyrážíme na cestu už bohužel ZPĚT!!!
Ano, ano cesta se uzavírá a naše putování míří domů.(tedy ještě se stavíme v Legolandu v DK)
- Po cestě se stavujeme poznat Lilehammer vznik. z měst Lile a Hammer, pěkná středisková opravdu vesnička zasponzorovaná Králem Haakonem.Viděli jsme můstky, výr. skla a hl, třídu.
- Skanzen Mauhaugen - 70NOK na stud. a 100NOK osob. Nás odradil, pokračujeme na Oslo.
- Dálnice je bohužel až u Jessenheimu -
- Před Oslem Pavel netrefuje koš na mýtné, přesto že byl pouze několik centimetrů od něj….ale pobavil :o)U tunelu před Mossem mu už drobné raději podávám.
- 19:30 cesta Norskem končí - vjíždíme do Švédska.
- Jedeme do Gotteborgu
- V 20:00 jsme na známém parkovišti u benzíky blízko Tanumshede, pojíme dáme žolíka a kolem 23:00 stavíme na odpočívadle stan :o) nikdo neměl nic proti.
- P.s. Pavel vyhrál párek i žolíky. Dobrou.
27.7.2004
4298km abs.
10:45 - výjezd z kempu směr zpět
13:14-14:58 - návštěva Lillehammeru parkovné 10NOK
17:26 - nájezd na dálnici až 100km/h u Jessheimu.
18:00 - projížíme Oslo za 20NOK. Pavel netrefuje koš ma mýto v průměru 40cm. ---špatný---
18:34 - před Mossem 15NOK.
19:22 - 25,19l 218,9NOK - 8,69l/NOK 4243km abs.
19:30 - opouštíme Norsko to už jsme ale v Gotteborgu
4298km abs.
Tanumshede-Frederikshavn (odpočívadlo u dálnice cca 150km za Frederisk.)
- Kolem 9:00 vyrážíme dál, spánek ušel ráno bylo i dost teplo.
- Dáváme snídani a sušíme stan---vyrážíme na Gotteborg, ale hned zajíždíme do Tanumshede - vykoupat se.V areálu nějakého komplexu hotelů to docela šlo, jen na ty medůzy - báli se jich i domácí.(než jsme vlezli do vody tak nám to trochu trvalo.)
- Jedeme dál do Gotteborgu nasedáme na Stenaline- JUTLANDICA - parník a stíháme spoj opět asi 20 minut. Před vyplutím-náhoda, cena 845 SEK.
- Cesta do Frederikshavnu v pohodě, hrajeme karty a vyprávíme (karty už moc né :o))
- Z Frederikshavnu vyrážíme přiblížit se Legolandu.Asi po 150km to balíme na jednom fajn odpočívadle v cca 20:45.
- Děláme večeři a pifko a jdeme na kutě.
28.7.2004
4613 km abs.
9:08 - výjezd z parkoviště u benzínky
11 - 12 koupání u Tanumshede
? - pupma Statoil - 16,7l 144,46SEK - 4449km abs.
? - trajekt Gotteborg - Fredrikshavn 91EUR.
20:45 - 4613 km abs. Odpočívadlo.
Odpočívadlo - Legoland(Billund) - ČR.
- Vyrážíme ještě z DK,ale už tušíme že ještě dneska budem v ČR
- Směr Billund-Legoland, cena v Legolandu cca 500-800DK ( tudíž se fotíme před branami a jedeme dál).
- Mažeme směrem na Hamburg, díky rozkopané silnici se nám nedaří odbočit na Berlín, tak máme menší zajížďku. Po chvíli cca hod. se vracíme na dálnici a už mažeme.
- V Berlíně jsme před 19:00 : Objíždíme bravurně Berlín po A10 a jen 2x sjíždíme z toho podruhé už na Dresden a mažeme.
- 23:00 jsme na hranicích, střídáme řidiče a směřujeme na Máchovo jezero.
- Tam kolem 0:30 stavíme ještě stan a "naposledy" usínáme pod stanem. :o)
- Ráno přijíždějí "švestky" zkontrolovat sousedy, ale říkali jen hallo.(sousedii z NL).
29.7.2004
8:53 - výjezd z odpočívadla směr Legoland
15:24 - před Hamburkem 49,30l/49,99 EUR 5086 km abs.
19:44 - A13 - Rostok-Hamburk
*pozn. : cesta po A10/A24 na Berlín a pak směr Dresden - u příjezdu nejedu na Berlín/Magdeburg, ale pořád jihovýchodním okruhem po A10 směr Frankurt nad Odrou a pak sjezd na A11 na Dresden. Jinak Dresden není nikde značen až na konci. Velmi dobrá cesta jen jednou jsme sjížděli :o).
5800km abs.
Máchovo jezero - Ruprechtov
- Stavujeme se někde za Hradcem na naftu a jinak pelášíme domů.
- Celá výprava:
Trvala: 19.-30.7.2004 - 11dní
Ujela: 5800km abs.
Stála: 7644Kč/osob
Jela v: Peugeot 306D - combi
Skládal se z: Filip, Pavel, Světlana
Navštívila: DE, DK, SW, NOR - 4 evrop. země v ČR.
Vyfotila: hodně fotek a
… vykoupala se!
P.S. : jako kronikář výpravy NORSKO 2004 děkuji všem zúčastněným za příkladný postoj, který je výzvou a příslibem do budoucna :o), děkuji Filip.
Ještě prosím případné čtenáře aby omluvily češtinu, kterou je denník neuměle převyprávěn.

Dvou postel

21. února 2007 v 16:32 | frama |  RECENZE
Chtěl jsem vybrat nějakou slušnou dvoupostel. Blbý je, že taky šlo o cenu tzn., z masivu to nebude, ale určitě bude rámová s roštem a matracema extra. Vypolstrovaný otvíravý postele nejsou zrovna dobrý na "zdravý spánek", ale přesto jsem to zkusil v IKEI, vypadalo to dobře, levně....naštěstí jsem se podíval na rám a trochu s ním zakýval a málem se postel skácela....tak jsem aspoň poznal, že takhle teda ne :)
Ucelený výběr mají na http://www.jmp.cz/index.php nebo http://www.centrumzdravehospanku.cz/, je si z čeho vybírat....ale když jsem se trochu držel peněz, tak to vidím na :

Postele a ložnice

Postel Box, Fly

- provedení Arte-M ložnicový nábytek




Postel Box, varianta nočního stolku Nako a varianta skříně Classic - provedení buk.
Postele Box se vyrábějí v šířkách 140, 160 a 180 cm a v délce
Viděl jsem ji naživo, vypadá jednoduše a snad něco vydží. V roštech vezmu nějaký zlatý střed a matrace vyzkouším asi ty z IKEI , vypadaly dobře, vyzkoušel jsem jich pár a myslím, že to půjde, no když si vydělám na nějaké z nabídek viz. výše...tak si je můžu vždycky pořídít. :)

Jak vybrat Digit. Foťák

21. února 2007 v 15:59 | frama |  RECENZE
Chci si koupit digitál :)
Měl jsem Praktiku (byla skvělá sice těžká,ale skvělá), jenže se porouchala a dneska je doba digitálů. Tak si říkám, že jsem dlouho nefotil a že s tím něco udělám. Jenže vyberte si dneska,... nechtěl jsem "obyč, kompakt" , takže zkusím ultrazoom - elektronickou zrcadlovku (pořád vlastně kompakt s lepším zumem , přip. snímačem atd.) jak jsem se v tom ale hrabal - recenze, názory, srovnání a bláboly, tak jsem konečně vykrystalizoval, že _ = nesnáším el. hledáček, spoždění spouště byť mïnimální a nemusim mit ultrazoom jen proto, že vypadá "jako foťák".
Takže si chci pořídít digitální zrcadlovku, koukám se po bazarech a už se těším až budu mít nějaký fotky.
Trochu orientace:
Původně jsem se rozhodoval mezi cca.
SONY Cyber-Shot DSC-H59.744,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 7.2 MPx; Stabilizace obrazu: Ano
OLYMPUS SP-510 Ultra Zoom5.874,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 7.1 MPx; Stabilizace obrazu: AnoExpedice: 3 dny
Kodak EasyShare Z6126.920,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 6.1 MPx; Stabilizace obrazu: Ano
SONY Cyber-Shot DSC-H27.530,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 6 MPx; Stabilizace obrazu: AnoExpedice: 3 dny
Fujifilm FinePix S6500fd7.428,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 6.3 MPx; Stabilizace obrazu: AnoExpedice: 3 dny
Canon PowerShot S3 IS10.240,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 6 MPx; Stabilizace obrazu: AnoExpedice: 24 hod.
OLYMPUS SP-550 Ultra Zoom11.756,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 7.1 MPx; Stabilizace obrazu: AnoExpedice: 1 měsíc
Panasonic DMC-FZ88.461,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 7.2 MPx; Stabilizace obrazu: Ano
Panasonic DMC-FZ5010.916,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 10.1 MPx; Stabilizace obrazu: Ano
Panasonic DMC-FZ76.630,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 6.3 MPx; Stabilizace obrazu: Ano
Fujifilm FinePix S96009.219,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 9.2 MPx; Stabilizace obrazu: AnoExpedice: 24 hod.
Kodak EasyShare P7129.135,- Kč
Typ: Ultrazoom; Počet pixelů: 7.1 MPx; Stabilizace obrazu: AnoExpedice: 3 dny
z toho nejvíc DMC - FZ7, dobrá cena, celkem fajn fotky viz. dále a výbava, no a vypadal taky k světu, jenže naštěstí vybíral foťak kamarád, který nepotřeboval ultrazoom, tak jsem se mrknul na nějak. kompakty a když jsem viděl, že umí vlastně to samý jako tyhle modely tvářící se jako "pořádný foťáky" říkám si žádný takový !!!
Nejdůležitější věci : dobrý snímáč (CCD, CMOS), nějaký ty pixely se hodí určitě 6 a výš, podívat se jaký fotky dělá ( za horšího světla) no a pak ovladani ( jak se drží malý x velký...)
Výborný recenze jsou na http://www.fotografovani.cz/, jsou tam nazory uzivatelu...no podle nich by si ale "normalni" clovek nemohl koupit ale asi nic, takže je to někdy ještě těžšíííí :)
Obchodů je spousta : např.http://www.megapixel.cz/ , http://www.cybex.cz/ aj, pak se dá porovnat na : http://www.srovnavame.cz/
Pro Ty co chtěj mašinu...a nevadí, že bude jetá : http://www.digineff.cz/bazar/viewsluzby.php?sid=digineff&rub=0201 , http://www.fotobazar.cz/ atd.
Tak snad pořídím něco s čím budu spokojen. - např. Nikon D7O, D50 ....Canon 350D, uvidime co se namane, těším se na cvaknutí zrcadla...., něco tomu musíte obětovat, ale už jenom pro to vím že fotím no ne?.
23.3. - Tak jsem sehnal po net bazarech - D70 za 9tis, z Karlových Varů a 18-55 Nikkora za 2tis z Prahy, uz skoro mam doma tělo a objektiv bych měl mít nejpozději koncem měsíce...tak už abych ho měl. Byla to docela fuška něco sehnat...ale pořád se něco točí, takže dřív nebo později se něco namane a když máte pár známých po republice jde to samo :).

nejlepši bazary :
http://www.paladix.cz/
http://www.fotobazar.cz/

Adršpach 98´ díl 2

20. února 2007 v 18:07 | kovalja + jana |  CESTY

Adršpach '98

"Kamarád do deště III" ...jak jsme všichni koupili zajíce v pytli!!! - den pátý

sobota 11.7.

Trasa: přejezd vlakem do Březové u Broumova - po modré na Hvězdu - po červené přes Supí koš někde pře Modrý kámen, nocleh u Čertovy tchýně
Budíček konečně vyšel podle náčelníkova plánu - již v 7:00. Po snídani balíme stan, vyvažujeme Filipa vodou, marně hledáme modrohu (ale vzadu se to stejně již začalo trhat) a v 10:30 vyrážíme s plnou polní směrem do Teplic n. Metují, abychom v pravé poledne odjeli vlakem směrem na Meziměstí. Všichni dva (tedy bez Jany) jsme stihli odeslat pohledy svým vzdáleným blízkým. Po dlouhé cestě vlakem, vystupujeme na zastávce Březová u Broumova ve 12:08 a vyrážíme do divočiny. Filip snad z úcty k tradici hned na nechráněném železničním přejezdu klopýtá. Je z toho jen odřený kotník (naštěstí jsme ho nemuseli amputovat - taky kdo by se s ním potom tahal....(myslím ten kotník)). Něco po půl druhé dobýváme Hvězdu. Společné foto na mraveništi nás vyhnalo k rychlému přesunu do restaurace. Krakonošovo kyselo bylo výborné. Honza začíná tradici pitného režimu - "DVA PITÍ". Tentokrát pivo a Sprite. Oběd byl velice romantický při svíčce (svíčka u oběda??? No my jsme si to nevymysleli). Po obědě zapíjíme kyselo polomáčeným chlebem, tím, co tak rychle okorává. Filip nabízí chleba se slovy: "No nic, tady už to okorává." Jana: "Dojezte to, já už nechci." Filip hbitě dodává: "To si vypiješ!"
Na Supím koši litujeme, že nám málo pokročilá odpolední hodina nedovoluje založit výškový tábor (stejně jsme našli, podle mne, lepší místo....) Nicméně se kocháme alespoň krásným výhledem na Broumov a jeho okolí. Dokonce jde vidět i na polskou stranu. Z krásného počasí se, jako když utne, vyklubala v 17:40 malá přeháňka. Filip vytahuje pláštěnku a cpe zpátky do batohu mikinu, ale nějak mu to nejde: "Ta mrcha tam byla, ale ona už si to nepamatuje...!!" To jsou ty "kosmické" materiály....s paměťovým efektem. Po zdárném přemístění mikiny k Janě do batohu, Filip pronáší jednu ze svých hlubokých myšlenek: "Jdeme!! Mám žízeň a je mi mokro...." Jana se rychle shání po deníku, aby si tuto slavnou myšlenku, která nás provázela ještě další dva dny, zapsala, a Filip ji podporuje další jeho perličkou: "To si rychle zapiš, než to vystydne." Krásnou cestou blátem docházíme do míst, kde nedávno došlo k velkému polomu stromů a zastavujeme se u rozcestníku, který leží poražen dřevorubci na zemi. Marně přemýšlíme, zda se vydat do nebes nebo do pekel. Usuzujeme, že tato rarita stojí za společné foto, které v 18:15 pořizujeme. Dedukcí odvozujeme správný směr, který se také později potvrdí. Den se pomalu chýlí k tmavé noci a tak něco po devatenácté hodině začínáme hledat místo pro náš domeček. Během třiceti minut stojí nedaleko od Čertovy tchýně mezi broumovskými balvany jeden tvarem leč ne barvou podobný modrý. Je velice dobře umístěn mezi malými stromečky a náhodný kolemjdoucí houbař si ho jen tak nevšimne. Dobrou pohodu ruší "dychotéka" z nedaleké vesnice pod skalami v údolí. Večeře je klasická: co dům dal - lečo (míchat opatrně, vzhledem ke stabilitě vařiče a průměru dna konzervy) , paštika a instantní polévka (konečně..., že Jani?) Po jednadvacáté hodině se přehnal silný déšť, který ovšem přes svou sílu trval jen několik desítek minut. Asi se Krakonoš zlobil, že bivakujeme na zakázaném místě v divočině. I přes tuto výhružku zapínáme po dvaadvacáté hodině "televizi", abychom se podívali na další díl seriálu s hvězdičkou. Je totiž úplně jasná obloha a vychází krásně zbarvený měsíc. 23:00 jdeme na kutě.
Máme za sebou celých 18 km chůze, vzhledem k nákladu, který neseme je to docela hodně, ale to bude asi tím, že je to první den. Uvidíme zítra.... Dobrou noc děti. Dobrou noc strýčku Fido.

Adršpach '98

"Kamarád do deště III" ...jak jsme všichni koupili zajíce v pytli!!! - den šestý

neděle 12.7.

Trasa: po červené až na žlutou - přes Zaječí rokli po žluté do Luk u Božanova - po modré do Řeřišného - po červené do Machova, nocleh v tábořišti Pod můstkem
Opět jeden z klasických budíčků. V sedm, aniž bychom vystrčili hlavu z ulity, bylo rozhodnuto, že začne pršet, abychom mohli vstát až v devět. "To je zvláštní, že ono opravdu začalo pršet..." Po ranním deštíčku se koná příjemná chladná, svěží a vlhká snídaně v trávě. Gumové rohlíčky se sýrem a paštikou, chleba (co zní jako tenisák) s paštikou a čajíček a kafíčko. Na snídani přišla i jedna myška, asi ji poslal Krakonoš. Svou přítomností navodila docela příjemné a milé téma rozhovoru - domácí zvířátka (např. potkani, myši, hadi a ještěrky). Po vydatné snídani balíme ještě v suchu stan a 11:30 vyrážíme konečně se osprchovat. Je nám přáno - hustě mrholí nebo "jen" prší. Nejsme ovšem jediní takhle hnusně aktivní, kteří v tomhle počasí šlapou kopečky, aby furt něco viděli! Ve 13:30 děláme malou zastávku asi 2 km od Božanova v jistém dětském táboře. Důvod je prostý - máme málo vody. Všichni na nás koukají, jako bychom byli z Marsu. Jedna milá holčička nás pořád rušila v úvahách "co s načatým večerem" a nad množstvím požadované pitné vody. Kladla nepříjemné až dotěrné dotazy typu: "Koho hledáte?", "Co chcete?" a podobně. Provázeni nechápavými pohledy a obtěžkáni třemi litříky čerstvé (tzn. ještě neokoralé) pitné vody vyrážíme vstříc novým krušným kilometrům. Je jich ještě 5,5 a končí u hospody v Machově - naší oázy sucha a tepla. (a teplých tekutin a poživatin). Milým překvapením jsou horkovzdušné vysoušeče (nejen) rukou na WC. Podle Filipa "Rozhodně zase plníme na 135%", proto si zasloužíme pořádné občerstvení a "otevíráme si účet". V 16:37 máme zatím na kontě 6 čajíčků, 4 rumíčky, 3 smažáčky a 1 kafíčko (není ovšem všem čajům konec). Posilnění přepálenými tuky a zahřátí čajíčkem (nebo rumíčkem?? Toť otázečka.) uvažujeme, kde asi dnes složíme své hlavy. Podle mapy by tady mělo být někde veřejné tábořiště, ale v případě nouze poslouží docela dobře i autobusová zastávka.... Již v 16:41 jsme Filipem odhaleni: "Co s vámi budu dělat, vy jste úplně ožralí. Smějete se každé volovině!" Náčelník tedy navazuje: "No přímo do krve se rozkládá pivo a rum" (1. pokus a špatně - ha ha) "Vlastně rum a med" (2. pokus špatně - ha ha) "No chtěl jsem říct, že pivo a med!" (3. pokus konečně dobře - ha ha).
Jelikož jsme si již dlouho nic neobjednali a náš stůl zeje prázdnotou, přichází číšnice, aby se zeptala zda si ještě něco nedáme. Honza tedy hbitě reaguje: "Máte něco sladkého? Nějaké oplatky?" Číšnice: "Tatranky, banánky a koko..." Honza: "To máte celou krabici? (Opavia)" Číšnice nasazuje nechápavý pohled a z rozpaky odpovídá: "Ne to je taková tyčinka!" Vyhrály to tedy tatranky. Po nějaké chvíli si objednáváme další čaje (celkem tedy 9). Filip hlasitě polemizuje o naší situaci: "To jsem zvědav, co ty čaje s námi udělají..." "Vždycky jen polívečka a dneska jsme se rozšoupli - smažáček, 9 čajů a tak ...(3 rumy - prý)"
Po nějaké době se začíná hospoda plnit dalšími hosty (místními). Od jednoho stolu, u kterého sedí starší manželský pár, se ozve: "Oni nemají zelenou (pepermintku)..." Filip volně navazuje: "Tak si dej zubní pastu - tu mám v batohu." "Ale má se to měnit - oni si pak Ti kazi zvyknou...."
V 18:00 uzavíráme účet a odcházíme hledat místní tábořiště. Trochu podle mapy a trochu podle zmateného místního značení bloudíme pod sjezdovkou. Nakonec se vracíme k nejbližší vilce, kde nám sdělují správný směr. U penzionu Kukulda pod skokanským můstkem konečně nacházíme vhodné místo pro náš domeček. Jelikož začalo opět pršet, rozvinul Honza řeč o nebezpečí promoknutí stanu: "...ono tam pak začne vodat kapa!"
Večer je na krku. Filip se chystá ulehnout a tak si ještě plní večerní hygienu. Po návratu z koupelny (říčka za stanem) zmateně povídá: "Tam je vyšlapaná chodnička, teda chodbička, vlastně chodníček....." (opravdu to asi dneska bylo náročné). My jdeme ještě do blízkého penzionu usušit při čaji (bylo jich dnes málo) některé mokré věci.
Něco před půlnocí se vracíme, abychom také po tak náročném dni ulehli. V noci je ovšem silná vichřice a prší. Co více bychom si také mohli přát poslední noc, že?
Dnes již to bylo jen těžkých 13,5 km. Zítra bychom to měli dorazit.

Adršpach '98

"Kamarád do deště III" ...jak jsme všichni koupili zajíce v pytli!!! - den sedmý

pondělí 13.7.

Trasa: po červené z Machova přes Zlíčko do Hronova, odjezd domů
Budíme se do krásného slunečného rána. Vstáváme kupodivu již v sedm hodin (i když Filip vstane kdykoliv po desáté...). Chystáme naši oblíbenou snídani v trávě. S Filipem si dáváme křehké chleby. Začínáme již druhý balíček. Filip si všiml, že ty druhé chleby chutnají jinak: "To je jiná odrůda?" S Janou si dáváme ještě nášup suchých müsli. Filip ochutnává: "To chutná jak dršťková polívka." Honza: "To je vidět, že jsi měl v Náchodě hovězí!" Po snídani sušíme na slunci (konečně) vlhké věci. Balíme stan a POZOR! mažeme se opalovacím mlékem. Filip: "...hm, faktor 10? Tak to se snad ani neopálíme...."
Honza si před odchodem obouvá boty "šlapky": "Já tam mám půlku lesa, pak se divím, že ty boty jsou tak těžké, když tam mám dřeva, jako bych chtěl zakládat oheň..."
Něco po deváté vyrážíme směrem na Hronov. Cestou na okamžik ztrácíme značku. Potkáváme skupinku skautů a skautek a radíme se, protože máme stejný problém. Společně nacházíme správnou cestu, ale vzápětí jsme uvrženi do podezření z krádeže vlajky. Jsme podrobně vyslechnuti (prý odpovídáme popisu zlodějů). Výsledek "asi negativní", můžeme pokračovat dále. Při odpočinku ve stínu lípy pozorujeme dravce kroužícího nad loukami. Filip: "..z té výšky vidí prd!" "A víš co je to rorýs? To není ani vlaštovka ani jiřička, to je rorýs!"
Mezi 13:30 a 14:00 sedíme v restauraci v Hronově (u vchodu je křídový nápis na tabuli - DNES DRŠŤKOVÁ POLÉVKA. Objednáváme si pití a polívky (někteří pak i gulášek). Filip naráží na Honzův pitný režim: "Ty musíš mít vždycky DVA pití, že? Dva čaje, sprite a pivo, matonku a pivo..." Po obědě Honza konstatuje: "No tak na nádraží je to ještě nějaký metřík (asi jeden km)..." Filip: "Nějaký metřík, to mě nemůže rozházet..."
Něco kolem 15:43 odjíždíme z Hronova. V Náchodě vidí Filip ceduli NÁCHOD - PŘÍCHOD a ptá se: "tak náchod nebo příchod?!" Těsně za Náchodem všichni usínají (mimo mne - náčelník - někdo to musí přece jistit). Po nástupu do osobního vlaku z Hranic do Bohumína, Honza uvažuje nad večeří: "tak na večeři si dám müsli..." a Filip se neudržel: "..a do ešáku na lihový vařič na balkóně! Musíš se přece aklimatizovat...." Ve 20:35 vidíme krásný západ slunce do těžkých mraků. Filip: "Že bych to fotnul? To bude západ slunce. To musím naaranžovat a pak budu říkat, že to bylo nad Adršpachem." Vzápětí hradba stromů: "...no to je skvělé!!!!" (nakonec to vyšlo).
Do Bohumína dorážíme něco před desátou hodinou večerní. Dnes jsme ušli něco kolem 10,5 km.
Poznámka pod čarou: Poslední noc byla snad podle Filipova gusta - pod sjezdovkou a skokanským můstkem.... I když idylku jsme mu asi trochu narušili nočním hledáním našeho domečku po návratu z hospody. Také jsme si to ráno zchytli. "....jsem se furt budil - říkám si, jestli tu někdo nekrade.... A kde jsou tak dlouho!!!" Omlouváme se (otče, ale děti už jsou takové).

Adršpach '98

"Kamarád do deště III" ...jak jsme všichni koupili zajíce v pytli!!! - závěr

Něco na závěr

Tento deník byl přepracován z originálu, který vznikal postupně během našeho putování. Jelikož jsme se snažili všemu dát alespoň trochu hlavu a patu, je nemožné porovnávat chaotické zápisky v originále, leč veškeré citáty a hlášky jsou uvedeny v původním znění (s titulky) podle vyjádření jednotlivých zúčastněných osob.
Pár všeobecných hesel:
"Tam už se to trhá..."
"Když poběžíme den a noc."
"Ach jo!" "Ach ne!"
"Tak to sedí!"
Tato hesla budou náhodnému čtenáři těžko něco říkat, jsou sice vytržena z kontextu, ale pro členy této akce to jistě přináší docela příjemné vzpomínky (alespoň doufám).
Aby si náhodný čtenář mohl udělat obrázek o nás třech, jsou zde také portréty jednotlivých členů, které byly použity z fotografií pořízených během této akce.
Náčelník
(nástěnkář)
Honza
Zdravotnice
(nosič zavazadel)
Jana
Ekolog
(vrchní bavič)
Filip
Ne, opravdu nevypadáme tak špatně. Ten skener to určitě velice zkreslil, ve skutečnosti vypadáme ještě hůře tedy úplně hrozně. Jednotlivé funkce byly členům přiděleny náčelníkem. Jako náčelník jsem byl Janou zvolen zrovna já, ale prý jsem hlavně RAINMAN. Nechápu, proč zrovna já, ale Filip říká: "A kdo jiný?!" V závěru také jeden malý detail. Během této akce jsme přibližně (podle údajů na rozcestnících) ušli 98km. Možná se to zdá málo, ale vzhledem k počasí si myslím, že je to docela chvályhodné.

Adršpach '98 dil 1

20. února 2007 v 18:01 | kovalja + jana |  CESTY

Adršpach '98

"Kamarád do deště III" ...jak jsme všichni koupili zajíce v pytli!!! - doprava

Způsob dopravy

Tam:
Do Teplic nad Metují jsme jeli vlakem. Z Bohumína 6:27 směrem na Přerov. Z Přerova 8:17 do Chocně. Z Chocně pak v 11:16 do Teplic n. Metují a z nich vlakem směrem na Trutnov do Teplic nad Metují - Skály. Tam jsme dorazili zhruba kolem 14:30.
Zpět:
Domů jsme jeli z Hronova přes Týniště nad Orlicí, Hranice na Moravě až do Bohumína. Z Hronova jsme vyjížděli v 15:43 a do Bohumína jsme přijeli kolem 21:30.

Adršpach '98

"Kamarád do deště III" ...jak jsme všichni koupili zajíce v pytli!!! - den první

úterý 7.7.

Trasa: příjezd do Teplic nad metují, procházka kolem kempu
Po odloženém odjezdu o jeden den jsme se sešli kolem 6:15 na nádru v Bohumíně. Odjezd 6:27 směrem na Přerov, z Přerova 8:17 do Chocně, kde jsme měli hodinku času. V 11:16 odjíždíme osobáčkem směrem na Meziměstí. Z nepochopitelných důvodů stojíme něco kolem třičtvrtě hodiny v Týništi. Čas si krátíme hrou karet, ve které nás docela drtí Jana (toho Pokera jsme ji asi učit neměli). I přes velké zpoždění máme z Teplic přípoj směrem na Trutnov. Ve 14:30 vystupujeme na zastávce Teplice n. Metují - Skály.
První dojem z kempu byl povzbuzující: "Vstup povolen pouze ubytovaným." Hlavou proti zdi jsme se rozhodli překonat tuto překážku a zapsat se mezi ubytované hosty (vyšlo to). Přes Filipovu nedočkavost hledáme docela dlouho vhodné místo na založení základního tábora. Po postavení stanu (náčelníkova pečlivá instruktáž stavby domečku se setkala s ohlasem; všichni členové přidali svou ruku k dílu a připsali si tak cenné body do celkového bodování) zajišťujeme dokonalý komfort posunutím popelnice a přivlastněním si jedné z mála laviček, které se po kempu osamoceně potulovaly. Avšak při každém návratu vznikaly pochybnosti o jejím setrvání na svém místě, protože nebyla přes "obrovský" domeček do poslední chvíle vidět.
V podvečer se vydáváme na zdravotní procházku do okolí kempu (lépe řečeno směrem na Teplice). Jelikož je náčelník převtělený RainMan, je zaručena malá sprška i pod hustými stromy. Všichni až na Filipa si bez zábran nasazujeme kapuce, jelikož si náš "Image" můžeme pokazit! Filip si v 17:55 kupuje pohledy na poště, kde zavírají v 18:00, aby je až za tři dny vhodil do schránky (na to jsme vůbec byli specialisti). Jelikož na takové zdravotní procházce zásadně člověk vyhladoví, vracíme se úplně vysílení (ušli jsme asi 4km) do kempu, abychom si z posledních sil udělali něco k snědku. Hromadným hlasováním prošla kombinace gulášové polévky (Filip) a bramborového guláše z konzervy (náčelník). Večeře byla dobrá, i když Filip pořád něco namítal, že neměl tu polévku tolik míchat, protože je v ní hodně "Alumínia" z ešusu. Vyplývají z toho dvě zásadní hluboké životní zkušenosti:
  • Nemíchat... (ono se to připálí i tak)
  • Nepoužívat Al ešus (jiný se nedělá, takže asi pomřeme hlady)
S plným žaludkem hliníku si přejeme dobrou noc v novém domečku......
Ušli jsme takových 5 km!

Adršpach '98

"Kamarád do deště III" ...jak jsme všichni koupili zajíce v pytli!!! - den druhý

středa 8.7.

Trasa: kemp - vstup do Teplických skal - modrá (Střmen) až k zelené (Anenské údolí) - po zelené na žlutou - po žluté do vesnice Skály (zámek a zříc. Skály) - pak po zelené přes Čáp a lokomotivu (Teplické skály) až Teplic - pak do kempu
Těžce odpočatí se probouzíme již v 9:00 (hodin, jak na kostele). Počasí je jako s RainManem (...ale támhle se to trhá). Při odchodu z kempu dáváme řeč se společnou známou z rodného města (svět je tak malý). Po zaplacení studentského vstupného se konečně dostáváme do míst, pro která jsme tady vůbec jeli. Po absolvování asi dvou kilometrů je před některými členy obtížný úkol - vyšlapat docela hodně schodů ("Prekérka") (to ještě nikdo nevěděl, kolik jich na nás ještě čeká). Krásný to pohled ze zříceniny Střmen. Počasí bylo opět skvělé - občas prší či jen kape. Doporučení: Běžte asi dva kilometry v dešti a v pláštěnkách po krásné blátivé cestě (a navíc sejděte ze značky) - to je "Romantika". Jdeme na hovězí do restaurace v zámečku. U vchodu hodnotíme stupeň zablácení svých bot, k čemuž nás vede upozornění na dveřích: "Očistěte si obuv, jinak nebudete obslouženi!" Třikrát hovězí bujón s vejcem, jedenkrát ovocný čaj a dvakrát svařáček. Honza s Filipem na sobě nezávisle zdraví u vedlejšího stolu své bývalé učitele ze střední školy (kde ti se tady berou, to by jeden nevěřil). Modrohu pozorujeme výhradně z okna a před odchodem automaticky oblékáme pláštěnky. Na posilnění si dáváme ještě koláčky, které se v sáčku pouze tváří jako koláčky. Jana: "To nejde..." Filip: "Musí to jít, vždyť jsem na to spadl jenom dvakrát." Po cestě do kempu jsme ještě dobyli zříceninu Skály a kopeček Čáp (ještě, že má dva vrcholy.....). Směrem na Lokomotivu jsme přešli přes Kraví Horu (Monte Bú). Od Lokomotivy, kde jsme si udělali skupinové a "sólové" foto, pokračujeme do kempu po modro-zelené značce. Filip marně prosazuje sestup po sjezdovce. V Teplicích - Filip: "Punťo..."; pes ochotně proběhne dírou v plotě, o které nikdo nevěděl; Filip: "..musí přijít, když ho zavolám!"
Večeře byla skvělá. V bufetě neměli dopoledne slíbená vajíčka a tak jsme se museli spokojit s lečem z konzervy , které je mělo podle výpisu ingrediencí obsahovat (kdo ví jestli tam vůbec byly - asi byly instantní).
Usínali jsme s předsevzetím brzy vstát.......
Ušli jsme 25 km!!!!!

Adršpach '98

"Kamarád do deště III" ...jak jsme všichni koupili zajíce v pytli!!! - den třetí

čtvrtek 9.7.

Trasa: kemp - vstup do Teplických skal - žlutá přes Adršp. jezírko do Adršpašského skalního města - pak po zelené přes Ozvěnu ke staré pískovně - pak po červené přes Dolní Adršpach na zříceninu Adršpach - po červené zpět do kempu
Ráno opět vyrážíme přes stejný vstup do skal. Opět ukecáváme studentskou slevu. Tentokrát jdeme po žluté směrem do Adršpachu. Krásná cesta po dřevěných lávkách lemovaných mechem, kapradím, stříbrným pískem a skalami. Zmatkujeme u Adršpašského jezírka. Nakonec si na břehu poslechneme výklad o trosečnících z vraku lodi Titanic 2B, kteří přestali zmateně pobíhat po lese po kolena v bahně. Tím myslel asi Vlčí rokli, která se nejmenuje podle toho, že by tam byli vlci, ale podle toho, že tam nesmíte dlouhou dobu odpočívat na skalách, protože můžete chytit "vlka". Krásnými skalami jdeme až do Adršpachu. Ignorujeme frontu na projížďku po Adršpašském jezírku a pokračujeme po novém okruhu do úúúúúúžasnéééééhooooo místa, které jsme nazvali "Zlaté písky". Pětiminutový okruh trošku prodlužujeme asi na dvě a půl hodiny. Bylo to opravdu skvělé. Děláme si skupinové foto na pláži a několik soukromých snímků (náčelník skoro celý film). Na závěr si půjčujeme lodičku (veslici), abychom půl hodiny koukali na tu krásu z hladiny. Voda je tak průzračná, že jdou vidět i skály pod hladinou, když těsně kolem nich proplouváme. Plní dojmů, ale s prázdným žaludkem, kotvíme v restauraci, abychom rozšířili sbírku hovězích polévek. Posilněni pokračujeme na zříceninu Adršpach. Náčelník utrácí těžce vydělané peníze za pěnu na holení!!! Proč se pořád musím holit???? Po krátkém výšlapu na kopeček, Filip pronáší jeden ze svých postřehů: "A to je jako všechno, kvůli čemu jsem tu lezl?!" Proč ti lidi stavějí ty hrady tak vysoko? Při sestupu dolů pojmenováváme jeden skalní útvar - Gorila. Cestou obdivujeme krásné perníkové chaloupky se satelity (idylka). Po červené přicházíme do kempu, Filip občas klopýtá a my polemizujeme zda zítra na zádech nebo na břiše???
Na večeři máme vepřové aluminiové maso a plátky okurky.
Před usnutím plánujeme páteční přesun do divoké přírody a hlavně promýšlíme budíček a systém rychlého a klidného opuštění kempu.
Ušli jsme 15 km???!!!
Adršpach '98

"Kamarád do deště III" ...jak jsme všichni koupili zajíce v pytli!!! - den čtvrtý

pátek 10.7.

Trasa: vlakem do Náchoda - Náchodský zámek - prohlídka, po zelené do pevnosti Dobrošov - prohlídka - zpátky na Jiráskovu chatu a po červené zpět do Náchoda, vlakem zpět do kempu
Probuzení stálo za starou Bellu!!! Oblačnost ani moc nebyla, protože bylo přímo hrozně zataženo. Po prvním budíčku v 7:00 byl po jednohlasném schválení určen druhý budíček na 9:00, protože veškerá aktivita byla zamítnuta ještě ve spacáku. Za absolutní absence optimismu vstáváme, snídáme co "bufet" (domov) dal a bezmocně vymýšlíme další plány a postupy našeho programu. Jinými slovy "Babo raď". "Baba" Lenka sice přišla, ale neporadila vůbec nic. Do klína nám spadl spásný nápad -> Náchod (zámek, Dobrošov). Místa, kde neprší!!!!! Předem musíme podotknout, že počasí bylo nakonec pěkné a dokonce bychom se opálili, kdybychom měli šortky. Na naší trase jsme potkali známé, kteří s námi přijeli již v úterý a měli stejné cíle, jako my. Cestou ke srubu "Zelený" (Dobrošov) jsme šli kolem Jiráskovy chaty, která ovšem zela prázdnotou a opuštěností. Filipa u každého rozcestníku lákal směr Peklo, ale i když nám celou cestu vyhrožovali, nespadli jsme do něj. Do kempu jsme dorazili kolem půl deváté (a to jsme správci slibovali, že s přípravou večeře tentokrát začneme dříve - začali jsme ještě později, než předchozí den). "Mrakomore! My si to u Tebe nechceme rozházet...??"
Honza: "Na večeři si dáme ryby a ten můj chleba (podle Filipa "...ta relativní strava")"
Filip: "No nevím, ryby a polomáčený chleba?"
Na večeři byly tedy ryby a "nepolomáčený" chleba. Jako bonus, byly Filipovy "plátky" okurky.
Večer náčelník sleduje první díl seriálu s hvězdičkou a Filip ve stanu zkouší praktikovat teoreticky zvládnuté spaní v mumii na břiše (klasický problém - kam s rukama??). V praxi to vypadalo asi takhle: "Jak to bylo?" "Tak jednu už mám a co teď?" Poté, co se zmítající se zelená lidská housenka na vteřinku uklidnila, ozvalo se z jejích útrob: "Tak takhle bych spát nemohl." Plán balení a odsunu z kempu byl tedy přesunut na sobotu.
Ušli jsme 11 km.

Krkonoše '99

20. února 2007 v 17:47 | frama |  CESTY

"Krkonošská anabáze !" - doprava

Způsob dopravy

Tam:
Do Kořenova jsme jeli vlakem. Nejprve z Bohumína (3:52) do Přerova (5:27). Z Přerova (5:37) do Pardubic (7:40). Pak Pardubice (8:20) - Železný Brod (10:27). Z Brodu (10:33) do Tanvaldu (11:00). Konečnou fází byla trasa Tanvald (11:12) - Kořenov (11:30). Dosti úmorná cesta asi tak na sedm až devět hodin jízdy s mnoha přestupy.
Zpět:
Z Pomezních Bud jsme jeli autobusem (1005) do Trutnova. Z Trutnova pak vlakem (12:18) do Jaroměře (13:21). Z Jaroměře (13:28) do Hradce Králové (13:43). Z Hradce (14:52) do Pardubic (15:20). Z Pardubic (15:39) do Přerova (17:56). Z Přerova (1815) až do Bohumína (19:46). Autobusy z Pomezních bud jezdí do Trutnova velice málo. Jeden jede kolem sedmé hodiny ráno. Další pak v 10:05 a poslední, který si pamatuji, jede po druhé hodině odpolední.

"Krkonošská anabáze !" - den první

čtvrtek 22.7.

Trasa: Kořenov - Harrachov - Mumlavské vodopády - Vosecká bouda - Szrenica
Něco po půl čtvrté ráno se s Honzou scházíme na nádru v Bohumíně. Vidina "zase" nějaké akce tvoří mírné napětí. Čekáme na rychlík v kterém už sedí náš třetí do party - Tomáš.
Tým byl tedy ve složení: Tomáš, Honza a ten druhý z leva nebo lépe prví ode dveří tak to je Filip.
Kdyby nebylo blíže neurčených a nejmenovaných, např. Jany mohlo nás být víc.
Navzájem se zdravíme a vlak se pomalu vydává na cestu směr Kořenov přes - Pardubice, Železný Brod, Tanvald atd. O cestě jen tolik, že jsme se vzájemně drželi v pozitivní náladě, takže utekla relativně rychle. Nebylo to tak těžké, jelikož jsme byli plni očekávání dnů příštích. Něco kolem poledního jsme dorazili do místa určení. Přivítalo nás typické nádražíčko spolu s prvním rozcestníkem a mapou Jizerek - jako kdybychom tam měli právě namířeno. Ještě že máme Honzu, podle mapy stanovuje azimut a ztvrzuje správnost výstupní stanice. Jen ta mapa zůstává? No nic. Vyrážíme. Máme namířeno do Harrachova. Ten naštěstí poznáváme už z dálky. Poprvé, ale zdaleka ne naposledy, i když tentokráte záměrně nesledujeme značky a vydáváme se proti všem podle Honzova azimutu. Po cestě potkáváme pár turisti a jednu Tatru 138. Přes první kopeček a první klesání přímo do Harrachova. Ihned přemýšlíme, kde si co dáme?! Začínají první historky, zážitky z cest a hlavně zpěv - pro mě hodně starých hitů z Honzovy a Tomášovy střední (Rapmasters and more) a tak se nechám od znalců poučit. V Harrachově pozorujeme všechny možné zimmer frei a hledáme nejbližší hospodu. Máme ji a dáváme posléze již tradiční pivo a polívku. Někdy pravda pivo vystřídal čaj.
Z Harrachova vyrážíme k Mumlavským vodopádům. Ty za chvíli máme. Bohužel sem vede pohodlná asfaltka, takže žádná romantika a hlava na hlavě. Pořizujeme první fota. Hlavně však bráníme ostatní okolo, jelikož Honza vytváří svou již dobře známou uměleckou "Foto". Honza -"Já ji asi zastřelím tu holčičku v tom červeném co mi tam pořád leze"- navrhuji Jí okamžitě utopit a že to zkrátka musí pochopit. Každý chce prostě být na těchto opravdu vyjímečných snímcích. No nic musíme dál. Po cestě potkáváme spoustu turisti a tak je nasnadě otázka. Kdo zdraví první? To je ovšem abych tak řekl moje parketa, proto všechny seznamuji s již dříve odborně prezentovanou teorií - (převzato z časopisu "Kam kráčíš Slovane"- ročník 94,č. 13). Cituji prof. F.Ramacu Csc., který sestavil dva pravidla , která si dovolím zde prezentovat. K problému se staví asi takto: pravidlo - č.1 : "vždy" zdraví jako první onen, který má viditelně menší zátěž, pravidlo - č.2 : "vždy" ten onen, který jde znatelně z kopce.(Samozřejmě, že existují vyjímky, které tyto pravidla jen potvrzují. Dále je možno je vzájemně kombinovat. O nadřazenosti a jiných opravdu zajímavých významech snad někdy příště. Případné zájemce o tuto zajímavou oblast odkazuji na již zmíněný časopis. Zájemkyně pak na F.Ramacha tel.069/601 5386.) Ale to jsme trochu odbočili.
Za krátko přicházíme k rozcestníku "U garáží". Vzhledem k dostatku času a velmi dobré fyzické kondici Honzy a Tomáše vyrážíme dál. Stoupáme lesem na Voseckou boudu, kam dorážíme celkem k večeru. Před vstupem obdivujeme panoramata a ušlý kus cesty. Uvnitř si dáváme piva a polívky. Hlavně však uvažujem kde budem spát. Máme opravdu dobrý stan a tak to až tak velký problém není. Když jsme už stáli venku, Honza nám zařídil ubytování na schronisku Szrenica u jeho nových známých od vedlejšího stolu. Jdeme tedy spát na polskou stranu , ale nikomu z nás to nevadilo. Tak dobrou noc.

"Krkonošská anabáze !" - den druhý

pátek 23.7.

Trasa: Szrenica - pramen Labe - Wavel - Vysoké Kolo - Špindlerovka - Schronisko pod Sniežka - Sněžka - Jelenka
Probuzení kolem 7:00 nebylo opravdu nejhorší. Měli jsme na slastný spánek celých devět hodin, za které alespoň já opravdu vděčen. Po snídani se vydáváme dál. Míříme k Pramenům Labe. Ráno bylo jako malované a tak se šlo v pohodě. U "pramenů" děláme menší zastávku a pozorujem ten obrovský tok naší nejdelší řeky. Pak míříme na výhledovku Tvarožník, kde dělá Tomáš první a poslední čaj na pepu a v ešáku. Ten opravdu bodl, jelikož bylo trochu chladno a počasí se začalo kazit. Ještě jsem se zapomněl zmínit o tom,že každý turisti tady musí mít pas na což upozorňuje velmi pěkná tabule u jednoho z rozcestníků. Nad vším dbají po zuby ozbrojení vojáci, kteří byli asi zrovna na svačině, takže jsme proklouzli, ale jen tak tak. Na výhledovce pozorujeme i hodně ochočeného ptáčka, který přišel zřejmě na čaj.(určitě to nebyl rorýs) Počasí i idylka se začaly rázem měnit a to příchodem nového oddílu turisti, kteří ale vypadali, že jim chladno moc nevadí. Začínalo tam být opravdu dusno a tak se formou ústupu vydáváme dál.
Sestupujeme kolem Vysokého Kola a míříme směr Špindlerovka . Několikrát přes hory a doly, kde mně znervózňuje ostrá bolest od jazyku mých nových bot. Po psychické vzpruze od Honzy - "nechceš náplast, nebo přestávku", se jako znovuzrozený trápím dál. - Konec ryze subjektivní poznámky. Několikrát se také navzájem předbíháme s naším známým oddílem turisti, až pod poslední stoupák pod Špindlerovkou, kde dělám netaktickou zastávku a vrchol je jejich. Nebyla to však zastávka marná. Honza se totiž znenadání zahledí na protější vrch, odkud jsme právě přišli a vybalí historku starou, jak sám říká, přes 30 let. Ano snad právě podle vzoru Oty Pavla vypráví o malém klukovi, který právě zde před oněmi lety v zimně vyhrál všechny lyžařské závody a s přehledem porazil a ohromil celý tehdejší sjezdový svět.(ještě jednou mé gratulace, jestli jste to totiž nepoznali tak tím fenoménem byl sám Honza) Na Špindlerovce dáváme pivo a polívku a shodujem se na tom, že nás tady číšník rád nevidí, když si skutečně upřesnil, že nemám marky, ale koruny. Takže dojíme a jdeme dál směr Sněžka.
Venku nás čeká překvapení v podobě našeho známého oddílu, který také právě vyrazil, ale hlavně v podobě mlhy která se krásně snesla na Krkonoše, "ale co hlavně že neprší". Stoupáme zároveň s oddílem a tak to už Honza nevydržel a začíná první družný rozhovor ve své druhé mateřčině - Polštině. Ještě je třeba podotknout, že celý oddíl je tvořen především z něžnějšího pohlaví a že jsou z Polska. V družných rozhovorech se jde celkem dobře. Dokonce jsou tu i věcné konzumační dary, z naší strany Honzovy sušené meruňky (velmi dobré) z jejich pak bonbóny (s rakem). Jen tak míjíme Luční boudu na rozcestníku (původně plánován nocleh, vzhledem k počasí zamítnut) a míříme dál na Sněžku. Ještě před úpatím Sněžky se v chatě loučíme s oddílem a dáváme si vzhledem k cenám už jenom čaj. Situace je na houby venku pořád mlha a ještě jemně prší. Nic jiného než výstup však nepřipadá v úvahu.
Výstup samotný byl opravdu hodně "inspirující". Po kamenných schodech se šlo asi každému stejně, ale vrchol nám nemohl uniknout. Něco po 2:00 pm je vrchol dobyt v pořadí Honza, dlouho nic Tomáš, trochu mlhy a deště a pak Filip. Jdeme do nejbližší chaty na české straně a dáváme grog, čaj, párek atd. Kupujeme také první pohledy, naštěstí s razítkem zakoupeno na Sněžce jinak by nám asi nikdo nevěřil, jelikož z krásných panoramat v dané chvíli nebylo nic podstatného co bychom mohli vyfotit. Počasí které nás zastihlo opravdu nebylo ideální, ale co se dalo dělat. Prostě to tak bylo, sám za sebe však vím, že tenhle fakt jsem nějak nechtěl připustit. Marně jsme přemýšleli co jsme Krakonošovi provedli, že se nám takhle pomstil. Nakonec ale nejde o to jaké bylo počasí, ale snad o to, že jsme tady " byli a přežili" a snad taky dokázali posunout hranici své vůle trochu dopředu
Ze Sněžky jsme rychle zahájili sestup na spásnou chatu Jelenka, na kterou jsme přece jen dorazili opět už za vytrvalého deště a i přes odbočku, kterou jsem zajistil já a za kterou se tímto ještě jednou omlouvám. Chata byla plná a tak jsme poprvé, trochu příznačně ve velkém vichru a s dovolením majitele postavili stan a při teplotách cca. 5-6 °C blahodárně usínali. Hlavně chci poděkovat svému spacáku za příkladný postoj vůči mému zmrzlému tělu.

"Krkonošská anabáze !" - den třetí

sobota 24.7.

Trasa: Jelenka - Pomezní Boudy
Vstáváme něco kolem 6:00 a 7:00 am, balíme stan a postupujeme na radu majitelky chaty dolů do údolí k Pomezní boudě odtuď pak autobusem do Trutnova. V Trutnově děláme ještě poslední a jediné společné foto a všichni vyrážíme stejným směrem, ale s jiným cílem do svých "tak vzdálených" domovů.
Nutno ještě říci, že v tento den byla úplnost trasy a celé výpravy splněna pouze dvěma členy a to Tomášem a Filipem. Třetí do party tedy Honza nakonec dokončuje na druhý den večer. A tak vše šťastně skončilo, alespoň prozatím.

"Krkonošská anabáze !" - závěr

Doslov autora...

Tato akce rozhodně nebyla procházkou růžovým sadem co by potom také mohla znamenat, ale jak jsem se zmínil o to ani vlastně nešlo. A když na to vzpomenu teď, když už mě nebolí nohy od těch bot, tak je to alespoň pro mě takové zadostiučinění. Taky musím už tradičně poděkovat všem těm, kteří to se mnou vydrželi až dokonce, tedy jmenovitě Honzovi a Tomášovi za jejich příkladný kamarádský postoj as příslibem a závazkem do budoucna.
Opravdu děkuji :
Váš Filip

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu"

20. února 2007 v 17:26 | kovalja |  CESTY

Malá Fatra '99

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu" - doprava

Způsob dopravy

Tam:
Do výchozího místa Porúbky jsme se dopravili vlakem. Jeli jsme z Bohumína 4:29 do Žiliny, kde jsme přestoupili na vlak v 6:43 směrem na Rajecké Teplice. Nevýhodou je, že vlak ze Žiliny do Porúbky jede asi jen pětkrát. Další možnost je ovšem autobus. V Porúbce jsme byli v 7:10.
Zpět:
Ze Šútova jsme jeli do Žiliny, kde jsme přestoupili na vlak zpět do Bohumína. Ze Šútova ve 13:53 a pak ze Žiliny v 15:45.

Malá Fatra '99

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu" - den první

pondělí 13.9.

Trasa: Porúbka - Turie - Minčol - sedlo Javorina - Strečno (čas 7h)
Po čtyřech hodinách spánku se nechávám ve 3:15 vzbudit budíkem. Venku je tma, slabá mlha a teplota 12°C. Okamžitě se probírám studenou vodou. Chystám si klasickou snídani na horách - müsli a sušené mlíko. K tomu si tentokrát místo teplého mlíka dělám kafe. Opravdu jej potřebuji. Konečně jsem všechno zvládl a chystám se vyjít před dům, kde máme s Filem sraz. Je 4:03. Fil už je dole u vchodu a je zneklidněn tmou v mých oknech. Nejistě zvoní a čeká reakci. Nezaspal jsem!!!! Přišel o celé 2 minuty dříve než bylo domluveno….. Vyrážíme chladným městem na nádr. Jako vždy děláme inventuru věcí. Co jsem zapomněl??? Vypadá to, že kromě obinadla nic (a bylo potřeba).
Klasicky musí být u každé akce nějaké problémy už od začátku. Za patnáct minut nám má jet vlak a v mezinárodní pokladně je zavřeno. Nápis na dveřích nás posílá k protějšímu okénku. Zavřeno. Prý si někam odskočila, ale má se hned vrátit. Opravdu se "hned" vrátila. Vlak jsme nakonec stihli.
Se čtvrthodinovou sekyrou dojíždíme do Žiliny. Posílám Fila k motoráčku do Rajeckých Teplic a sám spěchám koupit lístky do Porúbky. Pokladní mně ujišťuje, že ten vlak nám už ujel, jestli prý chci opravdu ty lístky. Chápu proč se ptá. Vlak tam jede asi pětkrát za den a další jede už za 6 hodin. Sedíme v motoráčku a počítáme stanice. Teď už to musí být Porúbka. Vystupujeme. Jeden baráček, lavička, slepice, kachny, koleje, mlha a my . Po chvíli ještě kotě. Je zcela zřejmé, proč tam vlak staví jen pětkrát za den. Navrhuji sníst psy a tak řádně snídáme. Podle mých plánů nás čeká 7 hodin pochodu s relativně nejtěžším nákladem. Zvědavé kotě nás rozptyluje. Je zima a nízká viditelnost. Za stromů na nás kape vysrážená rosa a mlha.
Něco před třičtvrtě na osm vyrážíme směrem na Turie. Naviguji spíš podle paměti. Mapu mám z těch příprav tak trochu v hlavě. Značka není. Byla zrušena. V Turie nás vítá místní rozhlas. Je za pět minut osm a v osm mají podle rozhlasu sraz brigádníci na sber zemiakou (mají si zobrať aj vlastné vedrá). Podle kolemjdoucích usuzujeme, že s tím termínem to nebude až tak horké. Bude čtvrt na devět a lidé se teprve šinou vesnicí ke kulturnímu domu. Nenecháváme se strhnout "davem" a jdeme svým směrem. První vrchol, který nás čeká je Minčol(1363,9 m n.m.). Cesta vede zpočátku po asfaltu pak po šotolině. Jdeme Turskou dolinou. Cesta má mírné stoupání. Vyšli jsme z nadmořské výšky 387 m n.m. Za čtyři hodiny bychom měli nabrat přibližně tisíc výškových metrů. Po třech hodinách to tak vůbec nevypadá. Brzy se dovídáme proč. No prostě 500 výškových metrů skoro pořád přímo do kopce. Ostré stoupání. V průvodci jsem teď našel, že tato trasa je velice náročná. Ano to můžeme potvrdit. V druhé půlce stoupání už to není přímo proti vrstevnicím, ale jsou tam i serpentinky. V první půlce ovšem prožívám svou první krizi. Jakto, že se mi tak nechce???? Doufám, že se to spraví. Jdeme pořád podle plánu a neztrácíme rychlost. Na oběd jsme na Minčolu. Dávám si energetické dávky - müsli tyčinky. Pak něco klasického - rohlíky a tak. Diskutujeme s prvním živým tvorem, který jsme za celé dopoledne potkali (neuvažujeme-li obyvatele vesnice Turie). "Chalani tam nad tým komínom je niečo ako lietajúce taniere." Marně se mu snažím vysvětlit, že podle mých dedukcí je to jen odraz slunce na střechách domů, které jsou na kopcích Velké Fatry. Ovšem hádejte se z někým, když v tom oparu na tu dálku nejde skoro ani vidět hlavní hřeben Velké Fatry. Chtěl o své představě přesvědčit ještě další dva příchozí, ale ti to raději hned zabalili a odešli. Taky dobré řešení. Po nějaké době přistupuje na mou teorii. Hřeben se v dálce objevil…… Po řádném obědě a přípravě na další cestu vyrážíme. Sluneční brýle se 100% UV filtrem a faktor 16. Po pár metrech se z ničeho nic objevil mrak. Správně tušíte - slunce se schovalo zrovna za tento jediný mrak na obloze!!!!
Z Minčolu jdeme směrem na Strečno. Teď už nás čeká jen klesání na třech hodinách chůze. Děláme nějakou tu pauzu na občerstvení pramenitou vodou z Adršpašsko-Teplických skal (posléze se dorážíme i Hanáckou) . Po cestě potkáváme další dva turisti. Prudce klesáme. Oni však prudce stoupají. Rozvíjím teoretické úvahy (na základě svých znalostí z přednášky Fila - viz Krkonošská anabáze!, str.1, nebo také příspěvek prof. F.Ramaca,Csc. v časopise Kam kráčíš Slovane - ročník 94, č.13), kdo má zdravit první a zda nemá náhodou někdo někomu vzít batoh a pomoct mu…. Dostáváme se do těžkých polemik. I Fil je mou otázkou trochu zaskočen. Posléze však nacházím správnou cestu z tohoto problému a tak můžu po nezdařilém pokusu Járy Cimrmana, který se dostal jen do slepé uličky a byl donucen pronést svou velmi často používanou větu: "Tudy ne, přátelé!" (viz Jára (da) Cimrman /Sborník o životě a díle českého polyhistora/, Mladá Fronta, 1998, str.34), prohlásit: "Tudy tedy ano, přátelé!" Při objasňování celého problému jsme s Filem vycházeli z Cimrmanovy filosofie Solipsismu a z přednášek dr.Čepelky. Nakonec jsme použili tzv. Cimrmanův krok stranou a tím jsme celou naši teorii potvrdili. Pro informace chtivé čtenáře zde jen uvádím, že k podrobnějšímu rozboru celého řešení se mohou dostat někdy v dalších letech, kdy s největší pravděpodobností s Filem vydáme vědeckou publikaci. Její přesný název zatím není definován a proto budou všichni včas o jejím vydání informováni.
Naše úvahy nás doprovodily až k hradu Strečno. Je pondělí, takže z prohlídky bude asi - nic. Jdeme tedy do městečka. V první restauraci vyrovnáváme pitný deficit a pokračujeme do motorestu, kde vyrovnáváme jak pitný tak (pro jistotu) i stravovací deficit. No prostě řečeno - dali jsme si pivo a polívku. V 18 hodin vyrážíme dorazit dnešní cestu. Čeká nás jen najít nějaké vhodné místo na spaní. Starý hrad si pro jistotu necháváme na zítra a tak kotvíme na břehu Váhu. Je tam několik míst, které kdysi posloužily jako tábořiště. Stavíme stan, vybalujeme. Vaříme čaj a snažíme se povečeřet. Chtěli jsme se jen tak trochu zajít umýt do Váhu, ale po složité cestě k vodě poznávám i přes tmu, že je tam jen samé bláto se žabincem a tak to raději vzdáváme. Však nejsme žádný hygienický zájezd….. :-)
Ve spacáku ještě před usnutím vedeme další důležitý rozhovor. Téma je: Elektronická pošta na Internetu. I přes okolní hluk (projíždějící vlaky a vozidla) usínáme.

Malá Fatra '99

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu" - den druhý

úterý 14.9.

Trasa: Strečno - Javorina - Suchý - Malý Fatr. Kriváň - Veľký Fatr. Kriváň - chata pod Chlebom (čas 7:30h)
Je 6:15 a zvoní budík. Skrz stan vidím okolní tmu a tak první pokus o budíček hned v zárodku zavrhuji. Druhý pokus v 6:45 vychází o něco lépe. Ze spacáku lezeme v sedm. Nemůžeme se přece strhat hned z rána. Čeká nás velice náročný pochod. Podle plánu máme jít 9 a půl hodiny, ale Fil mně upozornil, že to v životě nemůže ujít. Uklidňuji ho, že dojdeme, kam dojdeme. Snídaně v trávě podle možností: čaj, paštiky, sušené mlíko, müsli a podobně. Když vaříme čaj, tak nás míjí dva turisti (kluk a holka). Zdravím je. (Možná nevýznamná poznámka, leč vhodná pro další vyprávění - později). V 8:45 vyrážíme. Už teď máme sekyru oproti itineráři asi třičtvrtě hoďky. Uvidíme, jak to dopadne.
Kupodivu jsem v pohodě - nic mně nebolí. Děláme nějakou hygienu v potůčku. Jdeme po červené směrem na klasickou hřebenovku přes Malou Fatru. Zastavujeme se po dvaceti minutách na Starém hradě. Pěkná a zajímavá zřícenina. Fotíme a pokračujeme. Dvě a půl hodiny na chatu pod Suchým. Nechápu proč to jde tak strmě nahoru. Zase musíme na relativně krátké vzdálenosti překonat výškový rozdíl 600 m. Cesta vede přímo proti vrstevnicím na hraně kopce. Po dvaceti minutách stoupání dáváme taktickou pauzu, abychom to nějak podchytili. Volím metodu zastrašení kopce. Nejprve nasazujeme kraťasy a svlékáme košile. Pijeme. Poté vedeme řeči, jako např. "..ten kopec si snad myslí, že už nemůžeme, ale přitom my jen svlékáme košile. Nějaké stoupání hned po ránu nás absolutně nemůže rozházet. Nechápeme, proč jsme si to stoupání nenechali třeba na večer, kdy už opravdu budeme unavení a nebudeme moct. No ale, když už jsme ten kopec nakousli, tak si ho taky dojíme…" (to byla ovšem porce).
Konečně jsme se dostali na nějakou rozumnou cestu po vrstevnicích. Fil nějak protestuje a jde s odstupem. Na chatu pod Suchým je to jen pár minut a tak ho přesvědčuji, že tam bude pauza. Opravdu jsem nelhal. Ve čtvrt na dvanáct jsme na chatě. Fil se koupe v prameni vody vytékajícím z kopce. Jdeme na polívku a čaj. Už teď začínám v hlavě formulovat náhradní řešení celé akce, protože budeme mít skluz a jsme omezeni časem příjezdu. Po polívce ještě děláme druhý chod před chatou a jíme těžké zásoby. Zbavujeme se zbytečné zátěže (odpadků) v odpadkovém koši a tankujeme pitnou vodu. Možný zdroj vody je až za Malým Kriváňom zhruba po šesti hodinách chůze.
Přesně v jednu nám chybí na Veľký Kriváň pět hodin chůze. Na Malá Fatře jsou asi nejkrásnější ty její ostré nástupy. Z chaty pod Suchým je opět stoupání až na Suchý. Druhé šílené stoupání za den. 500 výškových metrů na necelém kilometru a půl, přičemž první půlka trasy je po vrstevnici a druhá je to obdivuhodné stoupání. To je asi jako lézt po žebříku. Překonáváme se a zkracujeme 1:15 dlouhý pochod na přesnou hodinu. Na vrcholu Suchý(1468 m n.m.) děláme vrcholové foto . Docela tam fouká a proto se zdržujeme jen na nejnutnější dobu (abych nasadil nový film do foťáku). Malý Fatranský Kriváň je na dohled. Fila deprimuje viditelnost celé trasy, kterou bude muset jít. Nevěří, že to má jít jen 1:50 hodiny. Zdá se mu to tak na celý den. Vyrážíme. Fil začíná mít problémy s vazy na koleně a tak zpomalujeme při klesáních. V sedle Priehyb pod Malým Kriváňom se zastavujeme, abychom našli pramen, který je uveden v mapě. Po nějaké době mého marného hledání usuzuji, že ten pramen tam opravdu je, ale jen v období monzunových dešťů. Dáváme si opět energetické bomby v podobě müsli a čokolády (navrch pak okorávající polomáčený chleba - viz Kamarád do deště III, str. 4). Mezi kolemjdoucími turisti je i páreček, který nás ráno míjel u stanu. Ta příhoda, kterou je lépe uvést až na tomto místě, je tato. Když jsme tak statečně stoupali na chatu pod Suchým, tak jsem na pěšině našel úplně nové WinterFresh. Usoudili jsme, že by to mohlo být od těch dvou, kteří nás ráno míjeli. Asi už toho mněli dost a tak odhazovali zbytečnou zátěž (a to si nesli jen svačinku). Aby nám nekleslo Ph, tak jsme si po obědě hned každý jednu dali. No a jelikož jsem ty mladé tak trochu poznal, tak jsem se jich jen tak na okraj našeho rozhovoru o tom, kdo a kam kráčí, zeptal, zda je náhodou neztratili. A nebudete tomu věřit, ztratili. Tak jsme jim prozradili, že jsme je načali a že byli dobré. Popřáli nám dobrou chuť a šťastnou cestu. Co jiného jim také zbývalo, že?
Zbývá 45 minut na vrchol. Zkrátili jsme to na půlhodinku. Dobýváme Malý Fatranský Kriváň(1670,9 m n.m.). Fotím okolí. V dáli jsou vidět další vrcholky. Veľký Kriváň, Stoh dokonce i oba Rozsutce. Pokračujeme dále. Klesání z Kriváně je šílené. Na Filovi jde vidět jeho problémy. I přes šílenou bolest, která ho sužovala, dodržuje časový harmonogram. V této chvíli mně štve, že jsem zapomněl to obinadlo. Na protější straně hřebene vidíme tři turisti, kteří jako my s batohama stoupají na Pekelník a pak na Veľký Kriváň. Fil opět nevěří, že je to jen hodina cesty. Dostáváme se do sedla Bublen. Cestou ještě míjíme pramen vody. Máme zatím vody dost a vydrží nám asi až do zítřka, takže nic. V sedle Bublen sděluji Filovi tři možná řešení, které mně cestou napadly. Vybíráme variantu Brod (druhá). Fil chce pokořit nejvyšší horu Malé Fatry - Veľký Fatranský Kriváň(1708,7 m n.m.). Druhá varianta je zkrácená první varianta - dojít na Snilovksé sedlo (v první variantě jsem chtěl dojít až na chatu pod Chlebom). Třetí varianta počítala s tím, že zůstaneme v sedle Bublen a už nikam nepůjdeme. Nijak se nezdržujeme a vyrážíme dále. Je 17:30. Na vrchol ještě hodina a pak 15 minut do sedla.
Dobýváme vrchol Veľkého Kriváně a pro silný studený vítr děláme jen vrcholové foto a rychle se pouštíme dolů do sedla. Stejně jsem se tam asi nachladil a mám z toho rýmu. V 18:45 jsme v sedle. Přemlouvám Fila, že tam spát stejně nemůžeme, ať dorazíme tu chatu. Je to jen slabá půlhodinka mírného klesání. Fil mně asi proklíná, ale šlape. Co jiného mu však zbývá. Dolů do civilizace bude muset stejně dojít! Nakonec jsme tedy udělali první variantu.
Opravdu ve čtvrt na osm jsme na chatě pod Chlebom. Klasika - polívka a čaj. Ptáme se na možnost ubytování. Za stovku pokud máme vlastní spacáky. V celé chatě byli dva obsluhující, dva hosté, dva co už šli spát a my. Posléze odešli i ti dva hosté někam za medvědy. Výčepní nám navrhuje slovensků Borovičku s Borovým koreňom. Nechápeme co to je a tak nám to ukazuje. V láhvi je opravdu nějaký kořen, ale připomíná mi křen. Dáváme si. Prý se nám bude lépe spát. Probíráme politickou a sociální problematiku obou našich států (tedy ČR a SR). Fil tvrdí, že se mu už jedna noha spravila a tak si dáváme ještě druhý Borový koreň. Poté jdeme spát. V kamrlíku 4x4 metry jsou tři tříposchoďové postele. Vybíráme si libovolné postele úplně nahoře. Takzvaně jsme byli úplně sami v přeplněném pokojíku. Na večeři ještě dojídáme a dopíjíme poslední zásoby a necháváme pouze nezbytné množství na další den. To nás čeká jen sestup do civilizace a odjezd domů.
Noc byla nějaká divná. Naše spacáky jsou určeny do nižších teplot a proto jsme se oba probudili ve dvě hodiny ráno, abychom načerpali dostatečné množství tekutin na další pocení až do rána.
Před usnutím Fil dělal přednášku o různých architektonických stylech a jejich charakteristikách. Velice poučná přednáška. Nevím proč, ale nějak si nemohu vzpomenout na ten konec celé přednášky…..jak to jen bylo.
Abych nezapomněl - z plánované trasy 9 a půl hodiny jsme ušli 7 a půl hodiny.

Malá Fatra '99

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu" - den třetí

středa 15.9.

Trasa: chata pod Chlebom - Šútovský vodopád - Šútovo (čas 3h)
Zase ráno. V sedm nás probudili dva obsluhující a další dva spáči. Pomalu jsme vstali, sbalili se a šli před chatu. Tam jsme si uvařili čaj a posnídali (i psi se dobře najedli). Vyfotili jsme si pěknou inverzi, která byla nad celým údolím a městy tam dole. Po té jsme si rozdělili trasy, jak se dostat dolů. Fil chtěl jít kratší trasu, aby nemusel vazy namáhat ještě více. Já jsem se chtěl ještě mrknout na Šútovský vodopád. Určili jsme dvě místa setkání a vyrazili. Byli jsme omezeni pouze vlakem. Na něj jsme ovšem měli dostatek času.
Po cestě jsem potkal mnoho turisti, jelikož v SR měli nějaký celostátní náboženský svátek a tak všichni vyrazili na hory. Vodopády byly pěkné, ale to klesání k nim bylo úmorné. To bych opravdu Filovi nepřál.
V Šútově jsme se potkali na vlakové zastávce. Opravdu krásné architektonické místo. Jen nechápu, co to byl za post moderní styl. Až jsem se divil, že tam vůbec staví vlaky. Nakonec jsme uklidňovali ještě více překvapenou turistku, že určitě tam něco zastaví a že lístky si může koupit až u průvodčího ve vlaku. Vše byla pravda, akorát ve vlaku se cestuje asi za smluvní tarifní ceny. Nejprve se dohodnete s průvodčím zda to chcete s lístkom alebo bez. Podle vaší volby se odvíjí konečná tarifní cena za vaší trasu, kterou chcete absolvovat. Tak jsme jeli za cenu bez lístka.
V Žilině jsme přestoupili a dojeli až domů…….

Malá Fatra '99

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu" - závěr

Co říci závěrem………

Určitě bych chtěl ocenit Filovu vytrvalost. Pak bych chtěl poděkovat počasí za příkladný postoj k našemu strastiplnému putování přes Malou Fatru. Malé Fatře patří také dík za krásné panoramata, která nám poskytla. Poděkovat bych chtěl také všem kuchařům, že na těch horských chatách pořád vaří polívky. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat také všem muškám, komárům a jiné havěti, která mně tak krásně poštípala. Opravdu to stálo za to.
Celou akci bych hodnotil jako dost zdařilou. Je jasné, že ostatní členové naší výpravy mohou mít jiný názor (hlavně pak na hlavního organizátora a tvůrce itineráře a celkové trasy), nicméně můj dík patří všem členům výpravy stejně. Jestli bude mít někdo ze členů výpravy ještě zájem někdy se mnou někam jet, tak se může kdykoli obrátit s touto žádostí přímo na mně nebo na náčelníka, ale v podstatě je to jedno…. J
I přes všechny negativní stránky věci si myslím, že to stálo za to. Co říkáš File? Co jsme nepřešli letos, přejdeme jindy. Ta Fatra tam bude asi ještě dlouho. Ona není putovní….a nemá nohy, takže nikam neuteče……
Přes to všechno
Dík!
náčelník

Achilovka

20. února 2007 v 16:56 | frama
V neděli 21.1. 07 jsem si na rekreačním squashovým podujatí utrhnul achilovku. :(
Už jsme skoro končili a tak se nedá mluvit o nějakém nerozcvičení....navíc i v pauzách jsme se schválně pořád hýbali...ale jak je bohužel vidět, když se něco má podařit, tak se to podaří.
Nic.... prostě jsem se odrazil a než jsem dopadl cítil jsem, jako by mě škrtnul protihráč o patu. Bolelo to sice dost, ale říkal jsem si že to nemůže být tak strašný. Když jsem se postavil bylo chodilo jako po obrně, ale pořád jsem si říkal že se to chytí....nechytlo, když jsem sáhl na achilovku, byla nějaké podivně volná.
Nastěstí tam se mnou byla jedna skoro doktorka a jedna "doktorka samouk" - která pronáší....."urvaný to nemáš, to bys řval"....tak to jsem si potom pamatoval.....hehe :).
Naložili mě do auta a vezli na Úrazovku, na nohu jsem došlápnout mohl, tak jsem si pořád říkal, že to nějak půjde. :)
Bohužel pan doktor bych jiného názoru, lehl jsem si na břicho ohnul nohu, doktor zkusil nějaký ten Tomssonův reflex a pak jen ať se ani neoblíkám, že si mě tam nechaj a půjdu ještě téhož dne na operaci. Ufff to bylo blbýčko.
Operace dopadla úspěšně :), po ní 3týdny dlaha jen pod koleno ( snad většina lidí psala, že u celk, utržené achilovky měli sádru až po zadek, mě teda ale nechyběla), pak 2týdny sádra (chodidlo a noha v uhlu 90...nez mi to ohnul a zasadroval, tak to teda neco bylo!!!) no a ted se tesim, konecne vyzkousim se po 5 tydnech na tu nohu postavit....tak uvidime. Rehabilitace aj., ....mě teprvé čeká.
Pár odkazů na podobné problémy a pomoc. :
http://www.stoneclinic.com/achilles.htm

23.3. - Tak už skoro 4-týdny "chodím" bez berlí, lýtko bylo kompletně bez svalu, ale v posledním týdnu se to zlepšuje. Rehabilitace se snad povedla, byla výřivka a motorová dlaha...a cvičení a cvičení, teď plánuju bazén, který mi nikdy nevadil ( za ty první 3 se to docela pohlo kupředu ) a k tomu indoor cycling. Došlapuju skoro normálně , běhat ještě nejde :), ale věřím že to už bude v pohodě. Takže vzhůůůru.