Krkonoše '99

20. února 2007 v 17:47 | frama |  CESTY

"Krkonošská anabáze !" - doprava

Způsob dopravy

Tam:
Do Kořenova jsme jeli vlakem. Nejprve z Bohumína (3:52) do Přerova (5:27). Z Přerova (5:37) do Pardubic (7:40). Pak Pardubice (8:20) - Železný Brod (10:27). Z Brodu (10:33) do Tanvaldu (11:00). Konečnou fází byla trasa Tanvald (11:12) - Kořenov (11:30). Dosti úmorná cesta asi tak na sedm až devět hodin jízdy s mnoha přestupy.
Zpět:
Z Pomezních Bud jsme jeli autobusem (1005) do Trutnova. Z Trutnova pak vlakem (12:18) do Jaroměře (13:21). Z Jaroměře (13:28) do Hradce Králové (13:43). Z Hradce (14:52) do Pardubic (15:20). Z Pardubic (15:39) do Přerova (17:56). Z Přerova (1815) až do Bohumína (19:46). Autobusy z Pomezních bud jezdí do Trutnova velice málo. Jeden jede kolem sedmé hodiny ráno. Další pak v 10:05 a poslední, který si pamatuji, jede po druhé hodině odpolední.

"Krkonošská anabáze !" - den první

čtvrtek 22.7.

Trasa: Kořenov - Harrachov - Mumlavské vodopády - Vosecká bouda - Szrenica
Něco po půl čtvrté ráno se s Honzou scházíme na nádru v Bohumíně. Vidina "zase" nějaké akce tvoří mírné napětí. Čekáme na rychlík v kterém už sedí náš třetí do party - Tomáš.
Tým byl tedy ve složení: Tomáš, Honza a ten druhý z leva nebo lépe prví ode dveří tak to je Filip.
Kdyby nebylo blíže neurčených a nejmenovaných, např. Jany mohlo nás být víc.
Navzájem se zdravíme a vlak se pomalu vydává na cestu směr Kořenov přes - Pardubice, Železný Brod, Tanvald atd. O cestě jen tolik, že jsme se vzájemně drželi v pozitivní náladě, takže utekla relativně rychle. Nebylo to tak těžké, jelikož jsme byli plni očekávání dnů příštích. Něco kolem poledního jsme dorazili do místa určení. Přivítalo nás typické nádražíčko spolu s prvním rozcestníkem a mapou Jizerek - jako kdybychom tam měli právě namířeno. Ještě že máme Honzu, podle mapy stanovuje azimut a ztvrzuje správnost výstupní stanice. Jen ta mapa zůstává? No nic. Vyrážíme. Máme namířeno do Harrachova. Ten naštěstí poznáváme už z dálky. Poprvé, ale zdaleka ne naposledy, i když tentokráte záměrně nesledujeme značky a vydáváme se proti všem podle Honzova azimutu. Po cestě potkáváme pár turisti a jednu Tatru 138. Přes první kopeček a první klesání přímo do Harrachova. Ihned přemýšlíme, kde si co dáme?! Začínají první historky, zážitky z cest a hlavně zpěv - pro mě hodně starých hitů z Honzovy a Tomášovy střední (Rapmasters and more) a tak se nechám od znalců poučit. V Harrachově pozorujeme všechny možné zimmer frei a hledáme nejbližší hospodu. Máme ji a dáváme posléze již tradiční pivo a polívku. Někdy pravda pivo vystřídal čaj.
Z Harrachova vyrážíme k Mumlavským vodopádům. Ty za chvíli máme. Bohužel sem vede pohodlná asfaltka, takže žádná romantika a hlava na hlavě. Pořizujeme první fota. Hlavně však bráníme ostatní okolo, jelikož Honza vytváří svou již dobře známou uměleckou "Foto". Honza -"Já ji asi zastřelím tu holčičku v tom červeném co mi tam pořád leze"- navrhuji Jí okamžitě utopit a že to zkrátka musí pochopit. Každý chce prostě být na těchto opravdu vyjímečných snímcích. No nic musíme dál. Po cestě potkáváme spoustu turisti a tak je nasnadě otázka. Kdo zdraví první? To je ovšem abych tak řekl moje parketa, proto všechny seznamuji s již dříve odborně prezentovanou teorií - (převzato z časopisu "Kam kráčíš Slovane"- ročník 94,č. 13). Cituji prof. F.Ramacu Csc., který sestavil dva pravidla , která si dovolím zde prezentovat. K problému se staví asi takto: pravidlo - č.1 : "vždy" zdraví jako první onen, který má viditelně menší zátěž, pravidlo - č.2 : "vždy" ten onen, který jde znatelně z kopce.(Samozřejmě, že existují vyjímky, které tyto pravidla jen potvrzují. Dále je možno je vzájemně kombinovat. O nadřazenosti a jiných opravdu zajímavých významech snad někdy příště. Případné zájemce o tuto zajímavou oblast odkazuji na již zmíněný časopis. Zájemkyně pak na F.Ramacha tel.069/601 5386.) Ale to jsme trochu odbočili.
Za krátko přicházíme k rozcestníku "U garáží". Vzhledem k dostatku času a velmi dobré fyzické kondici Honzy a Tomáše vyrážíme dál. Stoupáme lesem na Voseckou boudu, kam dorážíme celkem k večeru. Před vstupem obdivujeme panoramata a ušlý kus cesty. Uvnitř si dáváme piva a polívky. Hlavně však uvažujem kde budem spát. Máme opravdu dobrý stan a tak to až tak velký problém není. Když jsme už stáli venku, Honza nám zařídil ubytování na schronisku Szrenica u jeho nových známých od vedlejšího stolu. Jdeme tedy spát na polskou stranu , ale nikomu z nás to nevadilo. Tak dobrou noc.

"Krkonošská anabáze !" - den druhý

pátek 23.7.

Trasa: Szrenica - pramen Labe - Wavel - Vysoké Kolo - Špindlerovka - Schronisko pod Sniežka - Sněžka - Jelenka
Probuzení kolem 7:00 nebylo opravdu nejhorší. Měli jsme na slastný spánek celých devět hodin, za které alespoň já opravdu vděčen. Po snídani se vydáváme dál. Míříme k Pramenům Labe. Ráno bylo jako malované a tak se šlo v pohodě. U "pramenů" děláme menší zastávku a pozorujem ten obrovský tok naší nejdelší řeky. Pak míříme na výhledovku Tvarožník, kde dělá Tomáš první a poslední čaj na pepu a v ešáku. Ten opravdu bodl, jelikož bylo trochu chladno a počasí se začalo kazit. Ještě jsem se zapomněl zmínit o tom,že každý turisti tady musí mít pas na což upozorňuje velmi pěkná tabule u jednoho z rozcestníků. Nad vším dbají po zuby ozbrojení vojáci, kteří byli asi zrovna na svačině, takže jsme proklouzli, ale jen tak tak. Na výhledovce pozorujeme i hodně ochočeného ptáčka, který přišel zřejmě na čaj.(určitě to nebyl rorýs) Počasí i idylka se začaly rázem měnit a to příchodem nového oddílu turisti, kteří ale vypadali, že jim chladno moc nevadí. Začínalo tam být opravdu dusno a tak se formou ústupu vydáváme dál.
Sestupujeme kolem Vysokého Kola a míříme směr Špindlerovka . Několikrát přes hory a doly, kde mně znervózňuje ostrá bolest od jazyku mých nových bot. Po psychické vzpruze od Honzy - "nechceš náplast, nebo přestávku", se jako znovuzrozený trápím dál. - Konec ryze subjektivní poznámky. Několikrát se také navzájem předbíháme s naším známým oddílem turisti, až pod poslední stoupák pod Špindlerovkou, kde dělám netaktickou zastávku a vrchol je jejich. Nebyla to však zastávka marná. Honza se totiž znenadání zahledí na protější vrch, odkud jsme právě přišli a vybalí historku starou, jak sám říká, přes 30 let. Ano snad právě podle vzoru Oty Pavla vypráví o malém klukovi, který právě zde před oněmi lety v zimně vyhrál všechny lyžařské závody a s přehledem porazil a ohromil celý tehdejší sjezdový svět.(ještě jednou mé gratulace, jestli jste to totiž nepoznali tak tím fenoménem byl sám Honza) Na Špindlerovce dáváme pivo a polívku a shodujem se na tom, že nás tady číšník rád nevidí, když si skutečně upřesnil, že nemám marky, ale koruny. Takže dojíme a jdeme dál směr Sněžka.
Venku nás čeká překvapení v podobě našeho známého oddílu, který také právě vyrazil, ale hlavně v podobě mlhy která se krásně snesla na Krkonoše, "ale co hlavně že neprší". Stoupáme zároveň s oddílem a tak to už Honza nevydržel a začíná první družný rozhovor ve své druhé mateřčině - Polštině. Ještě je třeba podotknout, že celý oddíl je tvořen především z něžnějšího pohlaví a že jsou z Polska. V družných rozhovorech se jde celkem dobře. Dokonce jsou tu i věcné konzumační dary, z naší strany Honzovy sušené meruňky (velmi dobré) z jejich pak bonbóny (s rakem). Jen tak míjíme Luční boudu na rozcestníku (původně plánován nocleh, vzhledem k počasí zamítnut) a míříme dál na Sněžku. Ještě před úpatím Sněžky se v chatě loučíme s oddílem a dáváme si vzhledem k cenám už jenom čaj. Situace je na houby venku pořád mlha a ještě jemně prší. Nic jiného než výstup však nepřipadá v úvahu.
Výstup samotný byl opravdu hodně "inspirující". Po kamenných schodech se šlo asi každému stejně, ale vrchol nám nemohl uniknout. Něco po 2:00 pm je vrchol dobyt v pořadí Honza, dlouho nic Tomáš, trochu mlhy a deště a pak Filip. Jdeme do nejbližší chaty na české straně a dáváme grog, čaj, párek atd. Kupujeme také první pohledy, naštěstí s razítkem zakoupeno na Sněžce jinak by nám asi nikdo nevěřil, jelikož z krásných panoramat v dané chvíli nebylo nic podstatného co bychom mohli vyfotit. Počasí které nás zastihlo opravdu nebylo ideální, ale co se dalo dělat. Prostě to tak bylo, sám za sebe však vím, že tenhle fakt jsem nějak nechtěl připustit. Marně jsme přemýšleli co jsme Krakonošovi provedli, že se nám takhle pomstil. Nakonec ale nejde o to jaké bylo počasí, ale snad o to, že jsme tady " byli a přežili" a snad taky dokázali posunout hranici své vůle trochu dopředu
Ze Sněžky jsme rychle zahájili sestup na spásnou chatu Jelenka, na kterou jsme přece jen dorazili opět už za vytrvalého deště a i přes odbočku, kterou jsem zajistil já a za kterou se tímto ještě jednou omlouvám. Chata byla plná a tak jsme poprvé, trochu příznačně ve velkém vichru a s dovolením majitele postavili stan a při teplotách cca. 5-6 °C blahodárně usínali. Hlavně chci poděkovat svému spacáku za příkladný postoj vůči mému zmrzlému tělu.

"Krkonošská anabáze !" - den třetí

sobota 24.7.

Trasa: Jelenka - Pomezní Boudy
Vstáváme něco kolem 6:00 a 7:00 am, balíme stan a postupujeme na radu majitelky chaty dolů do údolí k Pomezní boudě odtuď pak autobusem do Trutnova. V Trutnově děláme ještě poslední a jediné společné foto a všichni vyrážíme stejným směrem, ale s jiným cílem do svých "tak vzdálených" domovů.
Nutno ještě říci, že v tento den byla úplnost trasy a celé výpravy splněna pouze dvěma členy a to Tomášem a Filipem. Třetí do party tedy Honza nakonec dokončuje na druhý den večer. A tak vše šťastně skončilo, alespoň prozatím.

"Krkonošská anabáze !" - závěr

Doslov autora...

Tato akce rozhodně nebyla procházkou růžovým sadem co by potom také mohla znamenat, ale jak jsem se zmínil o to ani vlastně nešlo. A když na to vzpomenu teď, když už mě nebolí nohy od těch bot, tak je to alespoň pro mě takové zadostiučinění. Taky musím už tradičně poděkovat všem těm, kteří to se mnou vydrželi až dokonce, tedy jmenovitě Honzovi a Tomášovi za jejich příkladný kamarádský postoj as příslibem a závazkem do budoucna.
Opravdu děkuji :
Váš Filip
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama