"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu"

20. února 2007 v 17:26 | kovalja |  CESTY

Malá Fatra '99

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu" - doprava

Způsob dopravy

Tam:
Do výchozího místa Porúbky jsme se dopravili vlakem. Jeli jsme z Bohumína 4:29 do Žiliny, kde jsme přestoupili na vlak v 6:43 směrem na Rajecké Teplice. Nevýhodou je, že vlak ze Žiliny do Porúbky jede asi jen pětkrát. Další možnost je ovšem autobus. V Porúbce jsme byli v 7:10.
Zpět:
Ze Šútova jsme jeli do Žiliny, kde jsme přestoupili na vlak zpět do Bohumína. Ze Šútova ve 13:53 a pak ze Žiliny v 15:45.

Malá Fatra '99

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu" - den první

pondělí 13.9.

Trasa: Porúbka - Turie - Minčol - sedlo Javorina - Strečno (čas 7h)
Po čtyřech hodinách spánku se nechávám ve 3:15 vzbudit budíkem. Venku je tma, slabá mlha a teplota 12°C. Okamžitě se probírám studenou vodou. Chystám si klasickou snídani na horách - müsli a sušené mlíko. K tomu si tentokrát místo teplého mlíka dělám kafe. Opravdu jej potřebuji. Konečně jsem všechno zvládl a chystám se vyjít před dům, kde máme s Filem sraz. Je 4:03. Fil už je dole u vchodu a je zneklidněn tmou v mých oknech. Nejistě zvoní a čeká reakci. Nezaspal jsem!!!! Přišel o celé 2 minuty dříve než bylo domluveno….. Vyrážíme chladným městem na nádr. Jako vždy děláme inventuru věcí. Co jsem zapomněl??? Vypadá to, že kromě obinadla nic (a bylo potřeba).
Klasicky musí být u každé akce nějaké problémy už od začátku. Za patnáct minut nám má jet vlak a v mezinárodní pokladně je zavřeno. Nápis na dveřích nás posílá k protějšímu okénku. Zavřeno. Prý si někam odskočila, ale má se hned vrátit. Opravdu se "hned" vrátila. Vlak jsme nakonec stihli.
Se čtvrthodinovou sekyrou dojíždíme do Žiliny. Posílám Fila k motoráčku do Rajeckých Teplic a sám spěchám koupit lístky do Porúbky. Pokladní mně ujišťuje, že ten vlak nám už ujel, jestli prý chci opravdu ty lístky. Chápu proč se ptá. Vlak tam jede asi pětkrát za den a další jede už za 6 hodin. Sedíme v motoráčku a počítáme stanice. Teď už to musí být Porúbka. Vystupujeme. Jeden baráček, lavička, slepice, kachny, koleje, mlha a my . Po chvíli ještě kotě. Je zcela zřejmé, proč tam vlak staví jen pětkrát za den. Navrhuji sníst psy a tak řádně snídáme. Podle mých plánů nás čeká 7 hodin pochodu s relativně nejtěžším nákladem. Zvědavé kotě nás rozptyluje. Je zima a nízká viditelnost. Za stromů na nás kape vysrážená rosa a mlha.
Něco před třičtvrtě na osm vyrážíme směrem na Turie. Naviguji spíš podle paměti. Mapu mám z těch příprav tak trochu v hlavě. Značka není. Byla zrušena. V Turie nás vítá místní rozhlas. Je za pět minut osm a v osm mají podle rozhlasu sraz brigádníci na sber zemiakou (mají si zobrať aj vlastné vedrá). Podle kolemjdoucích usuzujeme, že s tím termínem to nebude až tak horké. Bude čtvrt na devět a lidé se teprve šinou vesnicí ke kulturnímu domu. Nenecháváme se strhnout "davem" a jdeme svým směrem. První vrchol, který nás čeká je Minčol(1363,9 m n.m.). Cesta vede zpočátku po asfaltu pak po šotolině. Jdeme Turskou dolinou. Cesta má mírné stoupání. Vyšli jsme z nadmořské výšky 387 m n.m. Za čtyři hodiny bychom měli nabrat přibližně tisíc výškových metrů. Po třech hodinách to tak vůbec nevypadá. Brzy se dovídáme proč. No prostě 500 výškových metrů skoro pořád přímo do kopce. Ostré stoupání. V průvodci jsem teď našel, že tato trasa je velice náročná. Ano to můžeme potvrdit. V druhé půlce stoupání už to není přímo proti vrstevnicím, ale jsou tam i serpentinky. V první půlce ovšem prožívám svou první krizi. Jakto, že se mi tak nechce???? Doufám, že se to spraví. Jdeme pořád podle plánu a neztrácíme rychlost. Na oběd jsme na Minčolu. Dávám si energetické dávky - müsli tyčinky. Pak něco klasického - rohlíky a tak. Diskutujeme s prvním živým tvorem, který jsme za celé dopoledne potkali (neuvažujeme-li obyvatele vesnice Turie). "Chalani tam nad tým komínom je niečo ako lietajúce taniere." Marně se mu snažím vysvětlit, že podle mých dedukcí je to jen odraz slunce na střechách domů, které jsou na kopcích Velké Fatry. Ovšem hádejte se z někým, když v tom oparu na tu dálku nejde skoro ani vidět hlavní hřeben Velké Fatry. Chtěl o své představě přesvědčit ještě další dva příchozí, ale ti to raději hned zabalili a odešli. Taky dobré řešení. Po nějaké době přistupuje na mou teorii. Hřeben se v dálce objevil…… Po řádném obědě a přípravě na další cestu vyrážíme. Sluneční brýle se 100% UV filtrem a faktor 16. Po pár metrech se z ničeho nic objevil mrak. Správně tušíte - slunce se schovalo zrovna za tento jediný mrak na obloze!!!!
Z Minčolu jdeme směrem na Strečno. Teď už nás čeká jen klesání na třech hodinách chůze. Děláme nějakou tu pauzu na občerstvení pramenitou vodou z Adršpašsko-Teplických skal (posléze se dorážíme i Hanáckou) . Po cestě potkáváme další dva turisti. Prudce klesáme. Oni však prudce stoupají. Rozvíjím teoretické úvahy (na základě svých znalostí z přednášky Fila - viz Krkonošská anabáze!, str.1, nebo také příspěvek prof. F.Ramaca,Csc. v časopise Kam kráčíš Slovane - ročník 94, č.13), kdo má zdravit první a zda nemá náhodou někdo někomu vzít batoh a pomoct mu…. Dostáváme se do těžkých polemik. I Fil je mou otázkou trochu zaskočen. Posléze však nacházím správnou cestu z tohoto problému a tak můžu po nezdařilém pokusu Járy Cimrmana, který se dostal jen do slepé uličky a byl donucen pronést svou velmi často používanou větu: "Tudy ne, přátelé!" (viz Jára (da) Cimrman /Sborník o životě a díle českého polyhistora/, Mladá Fronta, 1998, str.34), prohlásit: "Tudy tedy ano, přátelé!" Při objasňování celého problému jsme s Filem vycházeli z Cimrmanovy filosofie Solipsismu a z přednášek dr.Čepelky. Nakonec jsme použili tzv. Cimrmanův krok stranou a tím jsme celou naši teorii potvrdili. Pro informace chtivé čtenáře zde jen uvádím, že k podrobnějšímu rozboru celého řešení se mohou dostat někdy v dalších letech, kdy s největší pravděpodobností s Filem vydáme vědeckou publikaci. Její přesný název zatím není definován a proto budou všichni včas o jejím vydání informováni.
Naše úvahy nás doprovodily až k hradu Strečno. Je pondělí, takže z prohlídky bude asi - nic. Jdeme tedy do městečka. V první restauraci vyrovnáváme pitný deficit a pokračujeme do motorestu, kde vyrovnáváme jak pitný tak (pro jistotu) i stravovací deficit. No prostě řečeno - dali jsme si pivo a polívku. V 18 hodin vyrážíme dorazit dnešní cestu. Čeká nás jen najít nějaké vhodné místo na spaní. Starý hrad si pro jistotu necháváme na zítra a tak kotvíme na břehu Váhu. Je tam několik míst, které kdysi posloužily jako tábořiště. Stavíme stan, vybalujeme. Vaříme čaj a snažíme se povečeřet. Chtěli jsme se jen tak trochu zajít umýt do Váhu, ale po složité cestě k vodě poznávám i přes tmu, že je tam jen samé bláto se žabincem a tak to raději vzdáváme. Však nejsme žádný hygienický zájezd….. :-)
Ve spacáku ještě před usnutím vedeme další důležitý rozhovor. Téma je: Elektronická pošta na Internetu. I přes okolní hluk (projíždějící vlaky a vozidla) usínáme.

Malá Fatra '99

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu" - den druhý

úterý 14.9.

Trasa: Strečno - Javorina - Suchý - Malý Fatr. Kriváň - Veľký Fatr. Kriváň - chata pod Chlebom (čas 7:30h)
Je 6:15 a zvoní budík. Skrz stan vidím okolní tmu a tak první pokus o budíček hned v zárodku zavrhuji. Druhý pokus v 6:45 vychází o něco lépe. Ze spacáku lezeme v sedm. Nemůžeme se přece strhat hned z rána. Čeká nás velice náročný pochod. Podle plánu máme jít 9 a půl hodiny, ale Fil mně upozornil, že to v životě nemůže ujít. Uklidňuji ho, že dojdeme, kam dojdeme. Snídaně v trávě podle možností: čaj, paštiky, sušené mlíko, müsli a podobně. Když vaříme čaj, tak nás míjí dva turisti (kluk a holka). Zdravím je. (Možná nevýznamná poznámka, leč vhodná pro další vyprávění - později). V 8:45 vyrážíme. Už teď máme sekyru oproti itineráři asi třičtvrtě hoďky. Uvidíme, jak to dopadne.
Kupodivu jsem v pohodě - nic mně nebolí. Děláme nějakou hygienu v potůčku. Jdeme po červené směrem na klasickou hřebenovku přes Malou Fatru. Zastavujeme se po dvaceti minutách na Starém hradě. Pěkná a zajímavá zřícenina. Fotíme a pokračujeme. Dvě a půl hodiny na chatu pod Suchým. Nechápu proč to jde tak strmě nahoru. Zase musíme na relativně krátké vzdálenosti překonat výškový rozdíl 600 m. Cesta vede přímo proti vrstevnicím na hraně kopce. Po dvaceti minutách stoupání dáváme taktickou pauzu, abychom to nějak podchytili. Volím metodu zastrašení kopce. Nejprve nasazujeme kraťasy a svlékáme košile. Pijeme. Poté vedeme řeči, jako např. "..ten kopec si snad myslí, že už nemůžeme, ale přitom my jen svlékáme košile. Nějaké stoupání hned po ránu nás absolutně nemůže rozházet. Nechápeme, proč jsme si to stoupání nenechali třeba na večer, kdy už opravdu budeme unavení a nebudeme moct. No ale, když už jsme ten kopec nakousli, tak si ho taky dojíme…" (to byla ovšem porce).
Konečně jsme se dostali na nějakou rozumnou cestu po vrstevnicích. Fil nějak protestuje a jde s odstupem. Na chatu pod Suchým je to jen pár minut a tak ho přesvědčuji, že tam bude pauza. Opravdu jsem nelhal. Ve čtvrt na dvanáct jsme na chatě. Fil se koupe v prameni vody vytékajícím z kopce. Jdeme na polívku a čaj. Už teď začínám v hlavě formulovat náhradní řešení celé akce, protože budeme mít skluz a jsme omezeni časem příjezdu. Po polívce ještě děláme druhý chod před chatou a jíme těžké zásoby. Zbavujeme se zbytečné zátěže (odpadků) v odpadkovém koši a tankujeme pitnou vodu. Možný zdroj vody je až za Malým Kriváňom zhruba po šesti hodinách chůze.
Přesně v jednu nám chybí na Veľký Kriváň pět hodin chůze. Na Malá Fatře jsou asi nejkrásnější ty její ostré nástupy. Z chaty pod Suchým je opět stoupání až na Suchý. Druhé šílené stoupání za den. 500 výškových metrů na necelém kilometru a půl, přičemž první půlka trasy je po vrstevnici a druhá je to obdivuhodné stoupání. To je asi jako lézt po žebříku. Překonáváme se a zkracujeme 1:15 dlouhý pochod na přesnou hodinu. Na vrcholu Suchý(1468 m n.m.) děláme vrcholové foto . Docela tam fouká a proto se zdržujeme jen na nejnutnější dobu (abych nasadil nový film do foťáku). Malý Fatranský Kriváň je na dohled. Fila deprimuje viditelnost celé trasy, kterou bude muset jít. Nevěří, že to má jít jen 1:50 hodiny. Zdá se mu to tak na celý den. Vyrážíme. Fil začíná mít problémy s vazy na koleně a tak zpomalujeme při klesáních. V sedle Priehyb pod Malým Kriváňom se zastavujeme, abychom našli pramen, který je uveden v mapě. Po nějaké době mého marného hledání usuzuji, že ten pramen tam opravdu je, ale jen v období monzunových dešťů. Dáváme si opět energetické bomby v podobě müsli a čokolády (navrch pak okorávající polomáčený chleba - viz Kamarád do deště III, str. 4). Mezi kolemjdoucími turisti je i páreček, který nás ráno míjel u stanu. Ta příhoda, kterou je lépe uvést až na tomto místě, je tato. Když jsme tak statečně stoupali na chatu pod Suchým, tak jsem na pěšině našel úplně nové WinterFresh. Usoudili jsme, že by to mohlo být od těch dvou, kteří nás ráno míjeli. Asi už toho mněli dost a tak odhazovali zbytečnou zátěž (a to si nesli jen svačinku). Aby nám nekleslo Ph, tak jsme si po obědě hned každý jednu dali. No a jelikož jsem ty mladé tak trochu poznal, tak jsem se jich jen tak na okraj našeho rozhovoru o tom, kdo a kam kráčí, zeptal, zda je náhodou neztratili. A nebudete tomu věřit, ztratili. Tak jsme jim prozradili, že jsme je načali a že byli dobré. Popřáli nám dobrou chuť a šťastnou cestu. Co jiného jim také zbývalo, že?
Zbývá 45 minut na vrchol. Zkrátili jsme to na půlhodinku. Dobýváme Malý Fatranský Kriváň(1670,9 m n.m.). Fotím okolí. V dáli jsou vidět další vrcholky. Veľký Kriváň, Stoh dokonce i oba Rozsutce. Pokračujeme dále. Klesání z Kriváně je šílené. Na Filovi jde vidět jeho problémy. I přes šílenou bolest, která ho sužovala, dodržuje časový harmonogram. V této chvíli mně štve, že jsem zapomněl to obinadlo. Na protější straně hřebene vidíme tři turisti, kteří jako my s batohama stoupají na Pekelník a pak na Veľký Kriváň. Fil opět nevěří, že je to jen hodina cesty. Dostáváme se do sedla Bublen. Cestou ještě míjíme pramen vody. Máme zatím vody dost a vydrží nám asi až do zítřka, takže nic. V sedle Bublen sděluji Filovi tři možná řešení, které mně cestou napadly. Vybíráme variantu Brod (druhá). Fil chce pokořit nejvyšší horu Malé Fatry - Veľký Fatranský Kriváň(1708,7 m n.m.). Druhá varianta je zkrácená první varianta - dojít na Snilovksé sedlo (v první variantě jsem chtěl dojít až na chatu pod Chlebom). Třetí varianta počítala s tím, že zůstaneme v sedle Bublen a už nikam nepůjdeme. Nijak se nezdržujeme a vyrážíme dále. Je 17:30. Na vrchol ještě hodina a pak 15 minut do sedla.
Dobýváme vrchol Veľkého Kriváně a pro silný studený vítr děláme jen vrcholové foto a rychle se pouštíme dolů do sedla. Stejně jsem se tam asi nachladil a mám z toho rýmu. V 18:45 jsme v sedle. Přemlouvám Fila, že tam spát stejně nemůžeme, ať dorazíme tu chatu. Je to jen slabá půlhodinka mírného klesání. Fil mně asi proklíná, ale šlape. Co jiného mu však zbývá. Dolů do civilizace bude muset stejně dojít! Nakonec jsme tedy udělali první variantu.
Opravdu ve čtvrt na osm jsme na chatě pod Chlebom. Klasika - polívka a čaj. Ptáme se na možnost ubytování. Za stovku pokud máme vlastní spacáky. V celé chatě byli dva obsluhující, dva hosté, dva co už šli spát a my. Posléze odešli i ti dva hosté někam za medvědy. Výčepní nám navrhuje slovensků Borovičku s Borovým koreňom. Nechápeme co to je a tak nám to ukazuje. V láhvi je opravdu nějaký kořen, ale připomíná mi křen. Dáváme si. Prý se nám bude lépe spát. Probíráme politickou a sociální problematiku obou našich států (tedy ČR a SR). Fil tvrdí, že se mu už jedna noha spravila a tak si dáváme ještě druhý Borový koreň. Poté jdeme spát. V kamrlíku 4x4 metry jsou tři tříposchoďové postele. Vybíráme si libovolné postele úplně nahoře. Takzvaně jsme byli úplně sami v přeplněném pokojíku. Na večeři ještě dojídáme a dopíjíme poslední zásoby a necháváme pouze nezbytné množství na další den. To nás čeká jen sestup do civilizace a odjezd domů.
Noc byla nějaká divná. Naše spacáky jsou určeny do nižších teplot a proto jsme se oba probudili ve dvě hodiny ráno, abychom načerpali dostatečné množství tekutin na další pocení až do rána.
Před usnutím Fil dělal přednášku o různých architektonických stylech a jejich charakteristikách. Velice poučná přednáška. Nevím proč, ale nějak si nemohu vzpomenout na ten konec celé přednášky…..jak to jen bylo.
Abych nezapomněl - z plánované trasy 9 a půl hodiny jsme ušli 7 a půl hodiny.

Malá Fatra '99

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu" - den třetí

středa 15.9.

Trasa: chata pod Chlebom - Šútovský vodopád - Šútovo (čas 3h)
Zase ráno. V sedm nás probudili dva obsluhující a další dva spáči. Pomalu jsme vstali, sbalili se a šli před chatu. Tam jsme si uvařili čaj a posnídali (i psi se dobře najedli). Vyfotili jsme si pěknou inverzi, která byla nad celým údolím a městy tam dole. Po té jsme si rozdělili trasy, jak se dostat dolů. Fil chtěl jít kratší trasu, aby nemusel vazy namáhat ještě více. Já jsem se chtěl ještě mrknout na Šútovský vodopád. Určili jsme dvě místa setkání a vyrazili. Byli jsme omezeni pouze vlakem. Na něj jsme ovšem měli dostatek času.
Po cestě jsem potkal mnoho turisti, jelikož v SR měli nějaký celostátní náboženský svátek a tak všichni vyrazili na hory. Vodopády byly pěkné, ale to klesání k nim bylo úmorné. To bych opravdu Filovi nepřál.
V Šútově jsme se potkali na vlakové zastávce. Opravdu krásné architektonické místo. Jen nechápu, co to byl za post moderní styl. Až jsem se divil, že tam vůbec staví vlaky. Nakonec jsme uklidňovali ještě více překvapenou turistku, že určitě tam něco zastaví a že lístky si může koupit až u průvodčího ve vlaku. Vše byla pravda, akorát ve vlaku se cestuje asi za smluvní tarifní ceny. Nejprve se dohodnete s průvodčím zda to chcete s lístkom alebo bez. Podle vaší volby se odvíjí konečná tarifní cena za vaší trasu, kterou chcete absolvovat. Tak jsme jeli za cenu bez lístka.
V Žilině jsme přestoupili a dojeli až domů…….

Malá Fatra '99

"Malá-velká Fatra ve Velkém-malém Stylu" - závěr

Co říci závěrem………

Určitě bych chtěl ocenit Filovu vytrvalost. Pak bych chtěl poděkovat počasí za příkladný postoj k našemu strastiplnému putování přes Malou Fatru. Malé Fatře patří také dík za krásné panoramata, která nám poskytla. Poděkovat bych chtěl také všem kuchařům, že na těch horských chatách pořád vaří polívky. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat také všem muškám, komárům a jiné havěti, která mně tak krásně poštípala. Opravdu to stálo za to.
Celou akci bych hodnotil jako dost zdařilou. Je jasné, že ostatní členové naší výpravy mohou mít jiný názor (hlavně pak na hlavního organizátora a tvůrce itineráře a celkové trasy), nicméně můj dík patří všem členům výpravy stejně. Jestli bude mít někdo ze členů výpravy ještě zájem někdy se mnou někam jet, tak se může kdykoli obrátit s touto žádostí přímo na mně nebo na náčelníka, ale v podstatě je to jedno…. J
I přes všechny negativní stránky věci si myslím, že to stálo za to. Co říkáš File? Co jsme nepřešli letos, přejdeme jindy. Ta Fatra tam bude asi ještě dlouho. Ona není putovní….a nemá nohy, takže nikam neuteče……
Přes to všechno
Dík!
náčelník
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama