Červen 2008

7_5.6._Z ŽIVOTA

7. června 2008 v 23:16 | frama
19.5. - 5.6.
Přátelé,
Je povícero důvodů proč jsme nepsali. Dnes jsem se však náhodou mrknul na blogy na idnesu a vzpomněl si, že vlastně tohle není jen info pro Vás, ale taky pro mně (abych se po letech měl nad čím pousmát) a tak dnešní zápis bude zřejmě poněkud netradiční - možná můžu říct emotivní.
Je čtvrtek dopoledne a záhy potom co zjišťuji ( asi před hodinou ), že mrholení se mění v déšť a my tudíž tento týden nebudeme moci vydělat tvrdou kanadskou měnu malováním (pondělí nic - ut,st pršelo) usedám k deníku a pod dojmem jednoho obchodně-cestovatelského blogu, ve snaze najít pro sebe také pár témat na zapamatování a poučení.
Zkusím se tedy rozepsat od dob u kterých jsem skončil. Začali jsme hákovat, to jo, byť v zvláštním tempu, které jsem ještě pracovně nenazval, ale je dosti zrádné jelikož po., út., jako by nebylo (prší, nebo není práce nebo se děje kdovíco), pak se to trochu rozběhne v natírání, takže se středa, čtvrtek maluje no a v pátek nám vítězoslavně oznámí, že bychom to měli dokončit, jelikož my valíme ještě za hoknou k Earlsům, stejně toho už v pátek moc nenaděláme, každopádně děláme skoro do poslední minuty, abychom pak doletěli skytrainem dom, umyli, najedli, oblékli a mazali do města...ovšem díky "spolehlivým" autobusovým spojům vlastně stejně není kam spěchat, jelikož prostě přijedou až přijedou, dobře mají dlouhý trasy...v pátek může být zácpa, ale nevím proč musíme zrovna my, když někam spěcháme, strávit 20 min. čekáním jestli se uráčí....:) holt Vancouver, (naštěstí bez masakru při nastupování, jak jsme shlédli na jednom instruktážním videu z vlakové dopravy v Číně). Toliko k busům - děs.
Víkend proválčíme v Earlsech, kde už se jenom utěšujeme myšlenkou na konec tohoto procesu za 3 týdny (po příjezdu záloh) - tedy doufejme. Ale má to svoje kouzlo :). Na naše šichty se už kuchaři těší a předhánějí se...když nastoupíme je pravda, že jsme trochu nerudní, ale pak jen co se trochu rozběhnou kola myčky a je vyhozen poslední (dočasně - velmi dočasně) pytel s garbagem, začíná naše show. Většinou ji rozpumpuje nějaká pěkná česká písnička, která se pak udrží do pozdních ranních hodin, kdy už ale zcela neplní svoji funkci rozjařovadla, pak sem - tam nějaký vtípek (někdo se zeptá jak se zase vede...asi po dvou minutách co se ptal naposled a já pořád nechápavě udělám pomlku, jako že vůbec kva nechápu proč se mně ptáš po dvou minutách na to samé, mu nakonec sdělím ((jelikož vidím ten zoufalý pohled v jeho-jejích očích)) že teda nemůže bejt líp. Někdy by z toho "Ivánku člověk blil viď " :) Naštěstí tam máme s Ivánkem jeden druhého, takže když jde do tuhého pravidelně někdo z nás prohodí takovou pí..., že z toho dalších deset minut žijeme....no a pak už se to nějak na tu zavíračku doklepe. Ještě si tedy neodpustím nezapsat ten pocit, když jdeme po schodech s pytlema garbage a jejich tíha a smrad nám bortí fízu a nezbývá sil na nic jiného než modlit se, aby člověk na těch schodech nezapackal, jelikož důsledky tohoto bych opravdu nikomu nepřál - Ivane pamatuj vždycky 2x.,pytel :)
Musíme tam být opravdu za exoty, jak tam stojíme nad tím nádobím a hážeme pro většinu okolí nesrozumitelné hlášky typu: "rejžo mi můžem"..."Ivánku kamaráde je to v ..." atd.,
"Koukám z okna" - pořád chčije, tak můžem pokračovat.
Naštěstí po příjezdu domů dáme vždycky aspoň nějaký piviko a utlumíme humusný odér, který si z našich hrátek s nádobím přivážíme,.
Je to někdy pakárna pozorovat ty stejné věci v stejnou dobu na stejným místě, naštěstí tohle není žádná hybernovinka.¨
Zahájili jsme také velice podnětné hledání nového privátu a někdy začátkem tohoto týdne přešli z bydlení v baráku na bydlení v apartmánu. Zní to poněkud noblesně, kvalitativní změnu bych však neočekával, snad jen že by se mělo jednat o levnější bydlení.
-ach ještě musím předeslat, že já jsem se vlastně také stěhoval....pro náš (?poslední?) měsíc u naší rodinky jsem dostal pokoj po Kazimířovi, který se byl (rád) nucen vystěhovat - nebo někde mezi tím. Je to pokoj velmi prostorný s 1,5m vysokou postelí, která má 30 cm., matraci. Takže jsem si jednoznačně polepšil.
Abych se vrátil k tomu onomu hledání, hledáme hledáme....krásný betonový komplex Lougheed village a jelikož se nám v skoro půldenním dešti nepodařilo, kromě dvou NO Vacancy z mikrofonu najít nic jiného, kupuji si v místním WAL-martu pěkné plátěné botky na suchý zip, jelikož nemám v čem chodit. Škoda bude mých dlouho přeživších hi-techů, které už se asi domů nepodívají, jelikož je nosím do Earlsů, praskl jim šev a jak jsme si řekli s Ivanem, boty z Earlsů půjdou zpopelnit :)
Obloha vypadá lépe, ale prý snad pořád prší.
Nějak tápu, jestli jsem dnešní zápis vzal nakonec za správný konec a nebo tomu přece jen něco chybí no, předpokládám, že akcí bude přibývat a na jednu už jsem i posílám pár oznámení, jelikož se nám (snad) blíží konec práce v Earls, chtěli bychom Vám přinést několik fotografii, možná i instruktážních videí z obou našich prací, což by mohlo poctivé čtenáře zaujmout. (zatím v přípravě)
odkaz na docela zajímavě pojaté "cestopisy"
Zdravím všechny