Červenec 2008

8_5.7._LOUGHEED

6. července 2008 v 11:16 | frama |  Vancouver-CAN
5.6. - 2.7.
Přátelé,
Celé "Hora" se zelenají, počasí se probudilo, návštěva přijela, pracovní víkendy skončily, výlet, stěhování X boj o pár CAD, první noc v Lougheed Lodge.... and more.
Býval bych napsal, jak to letí, ale to letí všechno, takže nechci, aby mi odletěli další "důležité"zprávy k sdělení. Tak opět popořadě.
Navazující víkend, jsme projeli celkem ve slušném tempu v Earls, máme pro Vás vymazlené video, které velice precizovaně popisuje pracovní postupy, kterým jsme se zde po několik týdnů prodělávali a spoluvytvářeli, takže se opravdu máte na co těšit. K dalšímu průběhu jen toliko, že jsme si domluvili (asi s čtyřmi nejbližšími kuchaři) "rozlučku" na příští víkend a že měla "kamilka" problém s jedním motorem a bohužel se nepodařilo ani přes celou sobotu závadu odstranit s čímž jsme naštěstí počítali.
Takže zde zopár pekných foto:
Dishing instruktáž



a malé překvapení.....Painting instruktáž

Ještě v neděli platíme zálohu za nové bydlení na několik málo příštích dnů. týdnů....kdoví. Náš site manager Ron (jak Ivan dedukuje - věřící v Boha) nás bez nejmenších obstrukcí, jelikož prý vypadáme spolehlivě, seznamuje s nejnutnějším ohledně pronájmu.
V dalším týdnu nemám co se týče pobytu ve svém deníku téměř žádnou popsanou stránku, což znamená, že se téměř nic nedělo a nebo toho bylo tolik, že jsem si nic nezapamatoval. Samozřejmě nemohu zapomenout na narozeninovou party, kterou jsme uspořádali na počest Ivanových 28-tin. a já poprvé v životě slavil s Ivanem narozeniny :)))))
Další víkend Earlsy, ale už se to krátí, už víme, že je to za pár.
- Tak pozn. pod čarou je náš slavný zápas s Tureckem, který jsme nakonec sledovali na turecké TV na netu...ale škoda, že jsme to museli podstoupit, ještě týden jsme si vykládali, že se nám to asi zdálo, ale co už....Krááááásný zápas !!!
Týden začíná v paintrování nic novýho, pořád taháme káru dál, ale už si dokážeme mnohé odpustit :))) Snad jen drobné zprávy z domova: jsem kuse informován o nových dětech, manželstvích, snech a plánech, tak už jen čekám kdy si přijde taky pro mě...
Zastavím se až opět u pátku, jelikož bude předposlední šichta v Earlsech a na jednom parádním baráku, který jsme jen tak zrovna zlehka začali - padám střemhlavým pádem s barvou v ruce z pařezu a z výšky cca. 30 cm, přímo na kolínko a loket. Nejdříve tomu nemohu uvěřit, ale palčivá bolest vše rychle jasně potvrzuje.....všude je barva - bohužel ne natřená, ale rozlitá :)
V Earlsech dostáváme dva drinky na konci jako odchodné a domlouváme se ještě na zítra s trochu zakalenou představou o tom, jak asi budeme zítra vypadat. Nic, jen jsme se pěkně se všemi podstatnými pěkně rozloučili a mazali domů...do postele, ale video je a takto jsme tedy zakončili jednu ze svých dalších rozmanitých vzpomínek.
No a je to tady: Svata .....coming soon, celkem nečekaně hladce, jsme hned na začátku dalšího týdne vystopovali Svatku, byla na letišti :). Tvrdila sice, že už tam seděla cca. nějakou hoďku, ale to se nám nezdá, jelikož nás i s imigračním odbavovali nějaký dvě hodiny :) No, hlavně, že je tady. Přivítali jsme ji příkladnou výzdobou ubikace, viz, fota:
Tak tady bych se vložila já :). Tvrdila není zas tak správný výraz...když jsem po půlhodince na letišti vyšla ven, nefungoval mi mobil a čekala tam dva kanadské paintery...hodina mi přišla docela dlouho...myslela jsem, že se na mě těší trochu víc, ale asi to nebylo tak horké :). Nakonec jsem se ale přece jen dočkala... navoňaní, načančaní, vyfiknutí klučíci dorazili pouze s hodinovým zpožděním :).
Hned druhý den, jede s naší Cindy, jak se dozvídáme do rodinné pizzerie, aby se podívala do města a pomohla Cindy s přípravou pizzy, jelikož Ram je někde na výletě do Montrelu...
Takže my chodíme makat a Svatka si jezdí s paní domací po nákupech, besídkách s kouzelnickými vložkami, ale tak už to chodí, dokonce ihned po Svatčině příjezdu nás přišla paní domácí zkontrolovat, jestli tam není 10 malých černoušků a když se jí ještě Ivan upozornil, že samozřejmě dostane extra money...jen mávla rukou a já už si myslel, že se tady všichni zbláznili, ale to jsme ještě nevěděli jaký to bude mít pěkně vypoentovaný konec, tedy to placení...
- Ivan zjišťuje (po 3měs.), že se dají aretovat žaluzie v pokoji.... :))))
No to už se nám, ale schyluje k příjezdu dalšího člena posádky - pátek, příjezd Jany. Uvítací výbor ve složení Ivan + Svata je vyslán vyzvednout, pomoct a zajistit. Všechno proběhlo bez větších problémů, pokud nepočítám, že se Janě ztratilo zavazadlo, nestihla spoj v Torontu a málem nedostala ani vízum do pasu, jelikož si o vízum měla prý žádat už v Torontu - což je tedy fakticky správně, ale nevím kdo by to mezi přestupem stihl...Takže, všichni svorně před půlnocí dorážejí na ubikaci, druhý den ráno vše kompletuje i zatoulané zavazadlo.
Nakonec to nebylo tak hrozné, jak Filipův popis vypadá, ale je fakt, že byly chvíle, kdy jsem se chtěla v Torontu otočit a jet zpátky :). A to ještě zapomněl, že všechny problémy začaly už v Praze, kde to vypadalo, že mám špatnou i letenku :). Nakonec jsem ve Vídni a potom mnohem zajímavěji, ve Vancouveru...s mou lámanou angličtinou nebo spíš živou a horlivou gestikulací, vše vyřešila.....nejsem přece žádný béčko :).
Ale Ivan s Filipem dali Janči novou přezdívku: "problémový parchant :)".
Menší přivítací oslava:
Sobota 28.6. - výlet na ukážku - centrum - Stanley park, trochu z jiného úhlu - fota :
Výlet se zdařil vedro bylo pořádný, našli jsme konečně inuitské totemy, obešli půlku Stanley parku, udělali nějaká fota, shlédli ukázku kriketu a některé z nás si vyzkoušely vodu hned naproti sirnému dolu :) Pak jsme naštěstí dali ihned přestávku na siestu a aby jsme se vůbec dostali domů, musel nám pomoci začínající hlad !!! - jinak také nejlepší kuchař, také jsme byli místy skoro napadeni hladovými racky a friesbbi talíři. :)
Takže jsme na cestě zpátky obešli ještě celý přístav a za 2 hodiny byli doma.
No, počínající hlad...po hodině zírání na jednu přežírající se japonskou rodinku a litování, že jsme si nevzali nic s sebou, si Filipka koupila "báječný" smokie, který připomínal mini..mini hotdog bez zeleniny, kečupu, hořčice...takže tam kromě suché housky a ubohého párečku nebylo nic...a to vše za pouhé 4 dolary :).
Neděle 29.6. - blíží se datum stěhování, ale to jen tak na úvod. Vyrážíme totiž za dalším poznáním okolí Vancouveru, tentokráte na jezero Butzen. Cesta není nijak zdlouhavá, směr Cociqulum - a pak na sever miniBusem, který místy poskakuje po zvláštně upravené cestě mezi přípojkami a zpomalovači, asi jako tank, když přejíždí zákopy :) No,dojeli jsme naštěstí tam i zpátky ve zdraví.
Autobus byl pro nás fakt zážitek, při každém retardéru ("kterých tam bylo opravdu málo :) asi jen co 4 metry) jsme nadskakovali metr vysoko a čekali, kdy začnem hrát škatule škatule hejbejte se a vyměnovat si s ostatními pasažéry místo:).
Jezero bylo fajn, docela dost prvních opalovačů, plavců a neplavců, ale tak nějak s mírou...Voda tedy hodně rychlá ( škoda teplotu jsme nezjistili) - ovšem někteří jedinci se hrdě hlásili, že by si klidně zaplavali....voda byla úúúúúúúplně v pohodě..jen mít plavky :) no, jo, kluci jsou staré bábovky :) ...ale to přece už dávno všichni víme :).., ale vedro bylo, tak jsme se tam i párkrát opláchli. Subjektivním pohledem vypadal Butzen jako norský fjord, nebýt tedy všude přítomných kontrolórů (policie a jaké si jejich pomocné gardy), kteří se především zaměřovali na kontrolu rybářských náčiní 8-12 letých kluků, neustálého kroužení kolem plážičky a otravování vzduchu, jelikož jak je Vám asi známo, alkohol by byl v těchto "společných prostorách" nepřípustný. Ale nijak jsme se tím nedali odradit a pozorujeme přerostlého mravence.....viz :
V pondělí 1.7.,- které se mělo stát naším stěhovacím dnem se nám podařilo sfouknout paintrování do 1pm., a pádíme domů, tam se balíme, bohužel stěhování neklaplo, jelikož nám Ron nenachystal nový apartmán, tak si podvečer zpříjemňujeme šarvátkou o zaplacení a nezaplacení pobytu Svaty a Jany v naší ubikaci. No, konečně se opět ukazuje pravá tvář našich landlordů a tak, jen toliko, že nějakou slevu jsme dostali, ale otrávili nás vrchovatě, takže bereme pack beersů a vyrážíme směr náš oblíbený parčík - přes ulici.
Po chvílí počítaní - nic velkýho, taková hokynářská matematika - docházíme k závěrečnému vzorečku - zde je: 225 CAD/ 3noce Jana a 7nocí Svatka = 22,5 CAD noc každá...kráááásnýý výsledek. Ono se zdá, že mrčíme nad něčím absolutně samozřejmým, že se za ubytování, zvlášť v cizině platí, ale ....po velice rychlém sblížení Svatky s naší milooou Cindy jsme došli k závěru, že ubytko bude zadač....a když ne zadač tak za rozumnou cenu vzhledem k tomu, že jsme spali v jednom pokoji na jedné posteli a Jana v malém pokoji po Fidovi, který se za pokoj jenom vydával...no a vůbec...zkrátím to.....Prostě s nama po Fijiansku vyjebali(Svatka zjistila, že jsou oba původem z Fiji), ale s elegancí s kterouž se na těchto ostrovech asi všeci rodí...po pár úvahách zmizet bez placení atd atd...poslušně platíme s úsměvem na líčku (když se nechat oje....t tak proč ne s úsměvěm) a na další den se dojemně loučíme naposled s našími milýými landlordy- objímačka, makačka, plácačka, usmívačka........swyyyyyyyt...ať už jsme ve skytrainu:)
No, tak jsme dostaly první kanadskou lekci...a doufáme, že i poslední...a to nám furt lichotila..jak jsme pretty girls :))) a dokonce jsem se s ní fotily!!! Ty fotky si jednou necháme vyvolat a pak se naučíme asi házet šipky :).
Tam probíráme situaci, chystáme havarijní plány, ale naštěstí nejsou potřeba, jelikož 1.7. - CANADA DAY - oslavujeme stěhováním....no čekal jsem to horší než to nakonec bylo, ale i tak mám už stěhování tak akorát :))))
Jak kdo si to užil a přežil..někteří ztratili kartičku na bus...takže se ještě teďka mlátí do hlavy...a stále to ještě není všechno, ještě se nám rozbil Jančin funkční mobil..takže teďka máme jen jeden mobil pro 4 lidi...a asi 5 sim-karet...a tak si tady žijem :)....a čekáme na další milá a nemilá překvapení a doufáme, že budou už jen milá, protože si myslíme, že ty nemilé už máme vybrané na 3 roky dopředu :).
No stěhování....převezli jsme na dvakrát všechno, včetně několika zcizených ramínek, ale hlavně konečně s pocitem "svého" bydlení. Proběhla i malá oslavička, takový pel mel fotek z nového bydlení můžete vidět zde:
Mr.RAMACH, Mr.STEFAN
#805 - 9502 Erickson Dr. , Burnaby V3J 7B5 - Canada
4.7. 08 - Sedím píšu.....čerpám vstřebávám. Některé lidi tady asi už nenechám zapisovat, jelikož jejich pocitové domněnky se dosti vymykají realitě :)))
Tak s bytem jsme se už sžili, naštěstí momentálně přestaly nesnesitelná vedra, vedra která nás zužovala...:) Pokojíky jsou jako klícky, všechno nově vymalovaný.....hehe. Po pár marných pokusech se nám podařilo zprovoznit i net, tak Vás mohu všechny obšťastiti tímto doufám rekordním zápisem. Jak často slýchám "hustý" výhled z lodžie stojí za to.
Dneska pro informaci jsme ještě vzali holky do Earlsů, za Brettem, ale nějak neměli náladu i přesto, že jsme jim zaplatily co jsme jim na očích viděli :))))
Pak jsme ještě prosvištěli ChinaTown, ale místní cluby nás nijak nenadchly, tak možná jen pár ilustračních fot více méně z nábřeží:
Holky začali po stěhování paintrovat s náma, tak uvidíme, jak jim to půjde. Tak motivaci něco si vydělat mají...jen teda nevím až se od nich dozvíte, že je ta hokna na kterou si pořád naříkáme v pohodě....to jsme si asi zase naběhli.,
Právě probíhající víkend je odměnou za prožítá dobrodružství a já se už nemůžu dočkat reakcí....asi ne sám.
Váši F&I , S&J