Září 2008

14_20.9._BANFF, JASPER, WHISTLER_a my

21. září 2008 v 7:53 | frama |  Vancouver-CAN
10.9.
Vancouver, probouzíme se tak nějak jak to šlo., Jedeme do Stanley Parku na delfíny. Nějak se mi nechce, tak si beru poznámky a jdu raději tvořit deník do parku. Z parku se vracíme po dálnici a jediné co nás zaujalo, byla pravá středeční zácpa na dálnici. :) Ale pořád to jelo, takže vše ok. Večer kalkulujeme náklady a připravujeme se na víkendovku na Vancouver Islandu.
...něco málo k akvárku, páč Fido se k nám nepřipojil a musím říct, že udělal za ty prachy asi dobře:)...Asi deset minut po příchodu do akvarka byla delfíní show - to bolo fajn. Skákalo sa, potápělo a prostě po delfínsku blbo - pěkné. Jinak nějaké ty mořské obludy...nebylo to zlé ale čekal jsem nějak víc. Su nějaký náročný asi:) Pěkné byly medúzky viz. fotos. Pohodové mořské vydry plavajíce na zádech a ohřívající se na slunku. Jo to bych bral:) Motýli volně poletující kolem vás - se divím že je jim ještě nikdo nesestřelil. A tak dobré to bolo....
11.9.
Budíček v 7:15 moc nenadchl, zrychlený přesun do přístavu, ale proběhl v pořádku a dlouho před 10:40 jsme v přístavu Horseshoe odkud nám to letí do Nanaima. Cesta v pořádku, trochu si fotíme, koukáme a čekáme co bude dál. Nanaimo nás překvapilo, jako malinké městečko, kde se ale už začíná stavět druhý mrakodrap. :), je pěkně, tak jen procházíme město, jdeme do přístavu dáváme svačinky a všechno vypadá fajn...je opravdu pěkně tak se rozhodujeme se vydat rovnou na pláže Tofina. Dorážíme večer a ubytováváme se zatím za největší obnos vůbec na plážovém campu. Hned se jdeme kouknout, jak to tady vlastně to moře vypadá a jelikož vypadá dobře nechávají se ihned něktří strhnout k sběratelské vášni :). Guláš, a spát.
- Trasa -
Burnaby Lougheed - Horseschoe - Nanaimo - Tofino
cca.250km
12.9.
Beach DAY...od rána se všichni těšíme, je krásně, slunko se může zbláznit, tak proč ne. Procházíme Tofino, sezóna končí, tak je to určitě přijemnější pohled na Tofino. Něco nakupujem a už už aby jsme byli na pláži. Zastávka ještě ne cípu Tofina v menším parku, kam nás pán pustil, přesto že tam zrovna spravoval schody k pláži a cesta byla uzavřena...
Ještě před pláži se ubytováváme v jiném campu "U letiště"v kterém oproti včerejšku není ani noha a stojí o něco míň. Pak oběd na pláži a jsme tam. Odvážlivci se pouštějí do vln, voda je však solidně studená. Konečně jsme provětrali frisbee. Před večerem mrknem na vyhlídovku u bývalého Radar Hillu(bohužel není nic vidět) ale peknééé :)))) a koukneme na jiný kousek pláže. V campu dávámé nějaké pivíčka a párečky. Dokonce máme i pár sousedů.
...plážová pohoda se vším všady, sem tam zahlídnem i nějaké oné surfaře,ale vlny v ten den nic moc, tak zas to nebyl žádný zázrak-škoda. Opalovačka, stavění želvy a jiné plážové kratochvíle. Škoda tej zimné vody....
- Trasa -
Tofino - Long Beach -
cca. kousek
13.9.
Cesta zpět směr Nanaimo se proměnila v zoufalé hledání KFC, ptáme se všude na benzínkách, pocestných, místních....projíždíme Parksville křížem, krážem...ale nic. Odhodláváme se pře ukrutný hlad dojet až do Nanaima, míjíme nákupní střediska jako prase, ale nic. Zastavujeme až u jednoho Drive-Thru, už skoro v Nanaimu a s úlevou si objednáváme 30 kousků kuřete, které v kousek u moře na pěkném posezení, které bylo bohužel napadeno tlupu hladových vos, neuvěřitelně rychle pojídáme a nenecháváme tedy vosám šanci. :) trochu zrelaxujem a vyjíždíme za město. Kousíček na ním odbočujeme k jednomu campu u moře, který se opravdu povedl. Místo na útesu nad zálivem, vybíráme po zralé úvaze, luxus sociálek v tomhle campu bych chtěl mít doma :) K večeru jdeme mrknout na výhledovku u campu - a zachycujeme celé Nanaimo. Pak již klasika. Chudáka Filipka obírají u Pockeru a jde se spát. Málem bych tedy zapomněl na dva otravné dědky, kteří přišli ještě na pocker...děsní otravové...kdo to asi byl. heh :)
...ta cesta za žrádlem - KFC - mě málem zabila a myslím, že daleko od smrti z hladu nebyli ani ostatní...když člověk potřebuje KFC tak je všade Mekáč a naopak...naschvály, samé naschvály:)...
- Trasa -
Tofino - Parksville - Nanaimo
cca. 220 km
14.9.
Vyjíždíme směrem na Victorii. Je to jen kolem 100, tak jsme tam co nevidět. Město nás hned na začátku překvapuje oproti Nanaimu je podstatně větší...tak tedy vítejte v hl. městě BC - Victoria. Parkujeme u parčíku a vyrážíme neomylně k parlamentu. Fotíme, koukáme na přístav, relaxujem. Pro zevrubné prohlíce přístavu se chytáme myšlenky se trochu projet po vodě, zapujčujem kayaky a každý si zanámořníkuje v Victoria přístavu, je to docela sranda kolem přístávají vodní letadla a dokoce jedna posádka zahlédla prý snad i mořskou vydru....My ostatní jsme se museli spokojit s krmením lachtanů v přístavu. Docela dobrý dojem na nás Victoria zanechala, menší uličky, zahrádky venku..fajn. Tak někdy příště. U parčíku dáváme rychlou večeři a valíme na poslední trajekt do Swartz Bay. Jsme tak za chvilku a tak víme, že se asi vlezem. Souždění cca. 40min. nás nerozhází. Hrajeme pockera a tak to zase uteklo, podobně jako celá naše výprava. Doma jsme někdy hodně po půlnoci.
...Viktorka se povedla...očekával jsem nudu šeď ale naopak. Pěkné centrum s přístavem. Hospůdky, živá muzika na ulicích, pohodová přístavní nálada. Opravdu moc příjemný město. Nedivím se, že sem tam dle průvodce "sletávají" důchodci na své podzimy života:)...
Parlament také fotogenický - však viz fotos:) Pěkný ukončení našeho toulaní po zemích kanadských a příznačne v hlavním měste Britské Kolumbii...
- Trasa - ¨
Nanaimo - Victoria - Swartz Bay - Burnaby Lougheed
cca.170km
Takže díky.
Celá výprava ve složení Ivan - Svata, Zdenek - Jana, Filip dorazila zpátky do místa startu. Výprava končí, ale naše heslo zní jasně " když něco končí - nevadí - něco nového začíná" a navíc vzpomínky zůstanou. V upomínku vepsal - ® Filip a taky kolega Ivan
Najeto cca. 4500 km, a nachozeno o něco méně.

13_20.9._BANFF, JASPER, WHISTLER_a my

21. září 2008 v 7:48 | frama |  Vancouver-CAN
5.9.
Vyjíždíme z našeho známého campu v Lake Louise, míříme již na Golden - Revelstoke, tedy místa odkud jsme přijeli před nějákymi 15dny. Počasí nic moc, ale vypadá že tomu ujedeme. V Revelstoku kupujeme dva kuřata a dáváme vynikající oběd., ale pak hned míříme dál. Počasí se po cestě hodně zlepšuje a kolem Salmon Armu, jen tak pokukujeme po campu, jelikož večerní hodiny se blíží, když nás do oka praští tabulka s campem, kde jsme se již nedobrovolně otáčeli již při naší cestě do Banffu, je rozhodnuto. Jedeme tam. Kemp byl fajn u jezera, počasí prima, děláme výborný oheň a párečky. Nic nenasvědčuje dramatickým okamžikům které měli přijít, po nezbytných kartách v kterých již tradičně nechávám svým dobrodincům 1 CAD, jdeme na kutě, je teplo spís se jako v bavlnce. Patatuju si, ze jste nekdy kolem pulnoci, mozna pozdeji jsem byl s potrebou v lesíku a uvidilo mně, že vedla nás se ještě pořád dobře baví, ale co je víkend, tak co by ne a šel jsem zpátky na kutě. Ovšem později nad ránem se začali dít věci. Probudila mně jakási tupá rána a pak docela nepříjemné hlasy od sousedů. Více přidávám z vyprávění kolegů. Co je jisté došlo u sousedů po dobré zábavě k jakémusi incidentu a ten se poměrně delší dobu vlekl. Verze jedna praví (doktor), že jeden ze sousedů zabil svoji družku a s velkým lomosem ji táhl k jezeru v černém igelitovém pytli, u nás ve stanu dozrála úvaha takto. Jeden ze sousedů se pohádal se svojí polovičkou, tu se evidentně jal napadnout a ta v předtuše téhož se zamkla v autě, kterému soused pro výstrahu či při pokusu se za družkou dostat rozbil zadní sklo. Největší obavy byly z toho, že se prý neustále od sousedů ozýval zvuk sekající sekyry a že by tato mohla přistát i nečekaně u nás ve stanu, byl prý vypracován plán jakým vchodem opustit náš stan, to samé obbdobně prý probíhalo vb sousedním stanu. No pak se v tom vyznejte. Z nás se tedy naštěstí nikomu nic nestalo, jen Ivan ještě prý ráno zaslechl, jak někdo od sousedů někoho vezl do nemocnice a snad přijela i jakkási správkyně campu....tak takového to tedy bylo. Pracovně jsme sousedy nazvali Indiány a v dálších campech jsme je již nevyhledávali.
....výborně jsme se vyspali...asi nejvíc na nervy jsme z toho byli s Doktorem, protože jsme předložili dle mě:) nejzajímavější verze děni na vedlejším kempsajtu:)...Psycho...silná konkurence cikánským horkým letním nocím v Bohumíně:)))....
- Trasa -
Lake Louise camp - Salmon Arm - Herald camp
cca. 300km
6.9.
Probuzení ok, probíráme viz. výše. co se vlastně v noci dělo. Já stával už kolem 8:30, nechápu, že jsem zase byl u odjezdu zase skoro poslední. :) Vyrážíme neomylně směr Kamloop - potažmo Whistler NP. Výborná Pražská šunka byla na oběd v Kamloop, to jsme si dali. Za Kamloop se již kocháme jen zvláštními prériemi ne neodobnými těch co známe z TV, ale tady...skoro opravdu Texas a na jednom vršíčku se nám splnil další docela fajn zážitek. Pořádali tam ( Deadman Creek) Rodeo - viz. foto. Zajímavá atmosféra, komentátor neustále děkující traktoristovy, který upravoval povrch arény a téměř samé holky. Jednalo se zřejmě o CowGirl Rodeo. Každopádně i když koně moc nemusím bylo to fajn. A kdybych měl místo na kartě bylo by i docela mraky fotek, jelikož obloha byla jako z filmu, jasná s proudícími mraky...paráda. Pár fotek se povedlo. Až po několika hodinách se vypravujeme dál, projížíme docela jinou krajinou než jsme byli zvyklí....no více vypoví fotky. Malou zastávku děláme v Lillooet, tak tam jsmě meli pocit, že jsme už jenom mezi indiány...hehe, trochu přeháním. Každopádně na cestě do Pembertnu, kde jsme stoupali a klesali přes kaňon jen tak přes mosty úzké jen pro jedno auto to byl zážitek...heh. Nakonec dorážíme do Pembertnu kde nás čeká už jen překvapení v podobě plného campu. Nakonec vyčkáváme hlídky parku ,která nám nakonec místa přiděluje za závorou...no sezóna končí , tak proč by si to kluci komplikovali a nám to bylo vlastně jedno. Stany můžeme stavět skoro poslepu a večeři při svíčkách Jituny, taky uděláme....no bylo to potřeba, jelikož jsme dorazili až po 20:00.
...rodeo-holky asi 12-14 let, závody-disciplíny - jizda na koni mezi barely, chytání telat na laso, seskok za jízdy na koni na zem chycení nebohé kozenky za nožky, mrsknutí s ní o zem, přikleknutí a svázaní noženek špagátkem:) no prdel. Čumel jsem jak puk...holky hezký, ale trochu z nich šel strach.))) Hlavně nebohé kozenky museli střídat, páč jedna by tak velký zájem CowGirl nerozchodila - a pokaždé se jim chtělo čím dál víc na provázek a na plac:))nedivím se jim. Záchodky taky luxus - viz foto(ty bílé budky:). Taková pohodová moravská pouť akurát tu nebyli kolotoče atd ale divoký kovbojky a vůbec všecko trošku inéééé...
P.S. pokud nevíte kam v životě dál a nic vás nebaví a nevíte cobyste roupama - doporučuji městečko Lillooet - těžko popsatelná atmosféra městečka - ale jak říkám když nevíte coby-tak tohle je to pravé místo ztracené kdesi v hlubokým kaňonu, kolem sušina, hory, další civilizace na míle daleko....
- Trasa -
Salmon Arm - Kamloop - Lillooet - Pemberton
cca. 400km
7.9.
Ráno pohodové . templíčko. Děláme výlet k blízkým vodopádům a pak už vyrážíme za ruchem "velkoměst" Whistleru. Nějak mně nenadchl, tak já jen aby nevznikly pochyby hned na začátku :) Nezapomeňme, že právě tady bude Olympiáda 2010, tak asi to zvládnou.Ve Whistleru parkujeme na obrovském parkovišti, kde snad nebylo jediné místo, tak parkujeme u stromu "na kulato", ny rozdíl od jiných jsme ale žádné rostlině neublížili, ...kde tam Ti lidi parkovali to byste nevěřili..(tak mají na to auta..ikdyž) Procházka městem, ale jo bylo pěkně, jen tedy dost lidí. Chtěl jsem si domluvit raft, ale nikde mně už nechtěli...nedivím se. Oběd dáváme na fajn odpočívce u řeky, to se tedy hodně povedlo. K večeru míříme na Squamish, cca. na půli cesty se ubytováváme v campu Alice Lake. Koupili jednu otýpku dřeva...6CAD...brrrr, a skoro nechtělo ani hořet, naštěstí zálesák si poradí.
....tenhle Whistler se mě vůbec nelíbil, přemýšlel jsem nad nějakou disciplínou na příštích zimních hrách, že bych se tu jakože ještě jukl,ale nejuknu..nelíbilo se mě to tu, neee nepojedu, nepřemlouvejte mě, hotové:)):)...
Jinak kluci už jsou téměř připravení a šťastný ten kdo bude se mnou čučet na olympiádu - "tady jsme byli, a tady jsme šli, jééé to znám, dívej tu jsme byli" atd:)...
- Trasa -
Pemberton - Whistler - Squamish - Alice Camp
cca. 150-200km
8.9.
Budíček a vyrážíme do Squamishe na informace, jelikož Svata tam má prý domluvou schůzku
(interní vtípek). 10:30 se ptáme na info, jak se dostanem ke Garibaldi jezírku, jelikož silnice na Whistler je tak rozbombardovaná, že se jen velmi těžko hledá jakkákoli odbočka, pán nám velmi ochotně radí a dokonce věnuje, velmi ucházející plánek cesty. Kolega se ještě jakoby mimochodem vyptá na nějaký 5km trail v okolí v předtuše toho, že na Garibaldi se již nedostanem, přece je to jen k jezírku 9km a nějakých 400 výškových pořád lesem do kopce, bez jakkýchkoli zajímavostí..Takže dostává tip na výletek kousek za městem na CHief Peaky ( 1,2,3). Bohužel se neptal na obtížnost, ale na délku...heh :) Naštěstí nás nic nezaskakuje a stezkou ne nepodobnou té na Grouse Mt. čili pořád skoro po schodech vzhůru zdoláváme jeden vrchol za druhým. Jsou očíslovaný pro snadnou orientaci jako Peak 1-3., vybíráme si 2 a 3., cesta byla sem tam i s nějakým tím žekezem, ale myslím, že výhledy to docela vynahradili,pěkný výšlap. Místo je také oblíbené dostaveníčko ameterských lezců. Ti tedy mají stejné vrcholy, ale poněkud jiné stezky. Převýšení skoro 900m. :)))Více foto.
Takové vyšší Prachovské skály, či Adršpach. Každopádně až se někdy budete ptát na trail na 5km, nezapomeňte se zeptat na obtížnost. heh.
...nádherný výhled, pěkný počasí. Sice ze zažátku výběh jak na ajfelku s petřínkou dohromady,ale výsledek stál za to. Trošku jsme si s Doktorem připoměli jací jsme velcí kamarádi se závratí. Ostatní se tvářili jako by tam byl tak 2 metry sráz - chtěj nás podle mě jen nasrat:)Pěkný srázy, len co je pravda...
- Trasa -
Alice Camp - Squamish
Squamish - Chief ´s peaks - převýšení 900m
cca. 10km.
9.9.
Budíček v neskutečných 8:00, ale víme jaký nás dnes čaká úkol. Garibaldi.
V 11:00 jsme připraveni pod kopečkem. Obdočku ke Garibaldi trailu jsme sice přejeli, jelikož jsme neuposlechli Svatu, že tohle už je ona. Ano výborně značená, jako odbočka k nějakému skladu jedné z firem opravujících silnici, ale co.
Vyházíme, čeká nás naše nejnáročnější tůra. 8,5km poměrně strmě do kopce lesem bez výhledů či čehokoli jiného. U križovatky po 5,5km se nechceme nechat zahanbit Svatou, která není spokojena s převýšením výstupu a navrhuje upravit trasu, přes výstup na Black Tusk. Tak nemohli jsme se nechat zahanbit :). Vyrážíme Black Tusk vidíme už z dálky, jak se krásně rýsuje oproti modré obloze, bohužel z lučin z kterých ho pozorujeme je stále sakra vysoko a to jsme již vystoupali úroveň Garibaldi Lake., nedá se nic dělat jdeme na vrchol. Cesta přes lučiny, nás nechává trochu odpočinout pak ale opět nastupuje. Ještě se rychle ujišťujeme, od sestupších, že je reálné s dostat před setměním na vrchol, jelikož značení parkových ochránců, je uváděno převážne v km, jak však víme, když člověk jenom stoupá je mu vzdálenost prakticky k ničemu. Naštěstí nás ujišťují, že cesta vzhůru až na vrchol není jednoduchá, ale neměla by být delší než 1,5-2 hod. Postupujeme dál, parkrát se ohlížíme a je zřejmé, že jsme udělali dobře, že jsme si takto vyšli. Obloha slibuje výborné fotografické podmínky :). Když se dostáváme k viewpointu, víme že máme vyhráno, na Black Tusk sice vede už jen suťová stezka, ale naštěstí není dlouhá. Takže v kolem 15:00 jsme na vrcholu.
Krásné.
Fotíme, blahopřejeme si vzájemně, usmíváme se. Jdu zkontrolovat ještě druhou stranu hory a seznavše, že o nic nepřicházení nevolám své kolegy za mnou, jaké je mé překvapení, když se náhle z jedná prolákliny valí kamínky, šutříky a pak kameny. Někdo sešplhává dolů z nějaké průrvy Black Tusku. Vracím se zpátky, právě včas, jelikož se z průrvy valí další a další kamení. ufff., nakonec vidím jakkési dva parahorolezce, jak se spouštějí průrvou mezi stěnami do míst kde již není potřeba šplhat. "Parádní výkon" vůbec nechápu kam se drápali, každopádně si asi nebyli vědomi, že před sebou valili trochu toho kamení...ale co, pak se ještě bavím, jak je vidím sestupovat přímo proti vrstevnici suťovým polem., - nechápu - , borec ještě instruuje slečnu, že takhle má jet jako na lyžích a že kudy jdeme my je to nebezpečné z důvodů sypajícího se kamení. Uraženě se otáčím a pro sebe vykřikujíc, že mě před chvíli málem sestřelili sprškou kamení pamalu scházím dolů. Ještě jim věnuji jeden pohled když sleduji jak sesypávájí spršku kamenů, někam do míst kde si Ivan začíná lyžovat na ledovci..hehe, naštěstí byli mimo. Vysypali si kameny z bot a už jsem je pak viděl jen jednou.
Sestupujeme ke Garibaldi Lake..., ozývají se kolýnka :), Garibaldi jen letmo dokumentujeme, jelikož se připozdívá. Potkáváme nějaké soudruhy z Německa a pak s nimi sestupujeme až na parkoviště. Poskakujíc 9km dolů vymýšlíme různé druhy obrany, proti bolesti v kolenou, zabírá však jen dobrá zábava o kterou naštěstí nebyla nouze. Dávám své nejlepší hity Zeleného Údolí .nádherným čistým bassbarytonem česko.slovenského herce "Horyny" a není pochyb o tom, že hora se zelenají, nevím jaký umělecký dojem si odvezli kolegové z Německa, ale vlastně je mi to jedno. :)Náš nejdelší trail je za námi, je něco kolem 18:00 a my spokojeně přezouváme. Vyrážíme směr VANCOUVER !!! Je to "jen" nějakých 75km, ale cesta stojí za prd a světla Jituny nejsou zrovna halogeny. Naštěstí se necháváme vést ostatními ridiči a Ivan bravurně zvládá veškeré nástrahy. Když už se napojujeme v North Van, na dálnici CANADA 1, víme, že již jsme skoro doma. Před 22:00 jsme na privátě. Ta podstatná část výletu končí. Usínáme někdy k ránu.
...asi nej trek co jsme absolvovali na našich cestách. Pěkně dlouhý ale stál za to. Výšlap na sopečnou horu-Black Tusk--kombinace ztuhlé lávy, sněhu, zeleně a nebeské-jezerní modře byl úžasný a jako bonus v dálce šlo zahlídnout oceán nad kterým se povalovala bíla mlha. To jsem musel v duchu uznat, že může být i něco hezčího než beskydy kolem prašivé hory na podzim:)
Cesta noční hajveí s nádherným názvem Sea to Sky (za dne prý opravdu nádherná podívaná)stála taky za to. Připadal jsem si jak když pařím need for speed na komplu.(Filip už méně, lehce šlo z jeho tváře vypozorovat nepotěšění z noční jízdy po velkém výšlapu, už sa viděl doma,ale to asi každý z nás:))) Samé světééélka, bludičky, díry, přejezdy z pruhu do pruhu a honění se za auty z důvody popsaného výše(Jitunka má už staré unavené očka a moc nesvítí:)..ale supr. Domove sladký domove...výběh s věcmi do apartmánu a vegeeeeeet....
- Trasa -
Squamish - Vancouver
cca. 75km
Garibaldi P - Black Tusk (2319 mnm) - Garibaldi Lake - P
cca. 30km

12_20.9._BANFF, JASPER, WHISTLER_a my

21. září 2008 v 7:37 | frama |  Vancouver-CAN
31.8.
Také dnes byl budíček, nevím bohužel kdy. Skoro bez plánu jedeme přes Jasper směrem na Edmonton, nene zabočujeme mnohem dřív někde po 6km na Maligne Canyon. Parkoviště u šestého mostu. doslova 6th.bridges P, nás zavádí na stezku podél Maligne rv. až do Canyonu. Procházkové tempto si nenecháváme narušit ani běžci, ani sem tam přítomnými koňskými výtrusy, které jsme bohužel sem tam potkávali na našich trailech...holt na koni se to chodí líp člověka nebolí nohy, ale prdel. - nevím. Canyon můžete shlédnout na našich vydařených snímcích a jelikož jsme našli i pěkné místo stranou od lidí na "vrcholovou" svačinu -. bylo potřeba převýšení skoro 85m :) nebylo co vytknout. Vím, že jsme probírali i nějaké docela zajímavé historky, bohužel si myslím zde nepublikovatelné heh :)
Večer se stavujem jen s velkým prádlem v Jasperu, vybírám si pozici hlídače a tvořím pro Vás tyto zázračné zápisky. Zatímco ostatní se probírají "bahnem" - obchůdky v Jasperu.
...turistické porno jak bič...ale bez větší námahy jsme viděli docela hezký potok kdesi na dně díry:)...svačina byla fajn...jako pokaždé na našich výletech...
- Trasa -
Jasper - 6th.,bridges P area
cca. 12km zpět
6.th bridges - Maligne Canyon
cca. 8km
1.9.
Toto teče, toto utíká, budíček kolem 11:00, . Jasno - jen v noci docela opět zima...???kdo ví proč. Jedeme se mrknout, jak to vypadá u lanovky na vyhlídovku Whistlers, ale jelikož je nějaký statní svátek pracujících v Kanadě, je plno a ani nás to neláká, proto se ještě rozhodujeme navštívit Maligne Lake a pokochat se pohledem z Bald Hills. Cestav pořádku via. Medicine Lake, kde mám jen já opět problém zachytit cokoli bez člověka, šak my víme jak na ně, až tudy pojedem zpátky nebude tady ani noha. ( no trochu jsem se mílil, ale ne o moc). Maligne Lake . P - vycházíme na výhledovku Bald Hills, někde v půlce se dělíme na dvě skupiny, jedna půjde na vrchol ostřejší JZ trasou, druhá si pak nadchází na finalní dobytí přes stranu SZ. nahoře jseme ale všichni. Ještě před vrcholem potkáváme tlupu, nějakých ženských - no Češky-prej doktorky..., (no pak je smozřejmě potkáváme ještě i v campu a dalšího dne je menší akce). Bald Hills - Dá se říct, že nezklamal, výhled stíháme těšně před zatažením a cesta jak na horu tak dolů se mi moc líbila, dal jsem si takový solo pochod a bylo to fajn. A vrcholové fota stojí za to. Jediné co mi trošku kazilo radost, že všichni máme stejně dobré fotky....:)
No ještě bych zapomněl na cestě zpátky jsem také zdokumentoval - Medicine Lake, téměr souběžně s jendou profi fotografkou, takže kdyby se Vám snad na některé pohlednici pak zdáli fotky povědomé...ano je to tak nejedná se o žádný plagiát, ale o můj originál, samozdřejmě o něco lépe exponovaný. Musel jsem ale slíbit, že to nikde neřeknu, tak to taky raději nikde neříkejte.
..při sestupu ještě potkáme jeden český pár studující v nedalém Edmotnu, doporučeje nám nějaký treky, který i pak realizujeme. Probíráme tématiku medvěd a útok na nebohé turisty - nemáme se dle nich ničeho bát, když trajdáme po lesích v 5-ti, ikdyž si pak vzpomína, že si to jeden méďa rozdal i ze 7-mi turisti...no prdel:) Prostě čechů a moraváků všade hafec...a pak se naučte anglicky:)...
- Trasa -
Jasper - Maligne Lake P-. area -
cca. 100km zpět
Maligne Lake - Bald Hills - ( 2170 mnm)
cca. 11km
2.9.
Budíček se povedl. - 9:00 jako ptáčci. Vyrážíme však opět kolem 11:00 ( díky mně). směr Mt. Robson NP, podobnost s ulicí ve Van, jistě není náhodná. otázka je čí je to vlastně jméno :). Bohužel vládce celých Rockies 3954 mnm Mt. Robsna jistě nepokoříme, chtěli jsme pokud to podmínky dovolí se dostat co možná nejblíže. Tak výsledek byl tak na půl. Vyrážíme trasou k Kinney Lake, pohodová, jen prostě lesem a nic nikde. U Kinney to vypadá už dobře chvíli jdeme po břehu, dáváme výbornou svačinku a chceme se dostat dál. Bohužel počasí se někde kazí a my z časových důvodů nebudeme moci projít soutěskou k vodopádům. Musíme se vzdát, právě včas, začíná pršet a na P je to více než 11km. V euforii nevím z čeho se dělíme na dvě skupiny a Ivan, Svata a já se vydáváme přes deltu Robson rv. zpátky k Kinney Lake....chyba lávky. Delta nás dostává, chceme se dostat na levou stranu po proudu....bez úspěchu řeka se pořád větví v nepřeskočitelné potoky. Ovšem zpátky...NI krok. Takže jeden po druhém začínáme brodit. Dle slov ostatních jsem se nechtěl vzdát naděje na téměř suchý přechod, ale prý to byl dost marný zápas Daňka zahnaného do kouta..., heh :) zkoušel jsem všechno nakonec už jsem skákal i nemožné, ale nešlo jinak musel jsem i já sundat boty....škoda. Jelikož jsem je opravdu sundal jen jednou. Tímto chválim Aku a Warmpeace (kalhoty) za jejich příkladný přístup, bohužel tedy Aku se druhý den na špici jemně odlepily...tak nevím, ještě jsem snad neměl boty, které by mně nějak nepřekvapili....zlaté Saltiky...ikdyž v tómhle potoce to bylo spíš na gumáky heh :) Ale byla to sranda, když už jsme se asi tak po hodině dostali na druhou stranu ke stezce....takže zatímco skupina B byla již v polovině cesty my jsme ještě prakticky nikam nedošli...ale paráda. :)
Po navrátu do campu dáváme menší českou akci v přistřešku, nicméně kromě kouřících kamen nemám co říct. Vím jen že víno docela rychle nebylo....já měl naštěstí pivo.
...rozdělujeme se hlavně kvůli temu, že Doktora pobolíva achylovka a nechce riskovat naše žůžo dobrodrůžo v deltě "říčky":) Jak je psáno výše prdel ohromná - pod dojmem, že řeka bude směrem k jezeru ubývat na síle se vydává vpřed řečištěm...chvíli to vypadá dobře, nějaké srandičky s kmenem a přeskakovaním menších ramen řeky. Pak zjišťováni že řeka naopak na síle přidává, ramena řeky širší-hlubší, voda rychlejší:) Šlo do tuhýho:)
První kdo pochopil, že v botičkách se prostě skrz řeku nedostanem je Bobeš - sundává bačkůrky a už si to mašíruje skrze jedno z ramen řeky - přejde bez úhon - já ještě chvíli šaškuju podél řeky, zkúšám kde nechal tesař díru, ale prd - boty jdou dolů a já do řeky:)
S bobem se obouváme po zdárném brodu řeky - čekujeem kde je Filipka - ten zahnán jak starý nemocný jelen někde do mlází na úplně druhý konec delty chodí sem a tam hledajíc brodík:) - no pobavili jsme se. Ještě nějakou dobu odmítá sundat svoje gumcle:) ale pak prostě musí:))....Za hoďku a něco jsme to v klidu zvádli, úsek který ujde průměrný důchodce za 4 minuty:)...ale stálo to za to...
- Trasa -
Jasper - Mt. Robson NP . P
cca. 100km
P area - delta Kinney Lake - via. Lake -
cca. 22km.
3.9.
Budíček kupodivu po akcičce vklidu . 10:00 Ordinujeme klidový den. Výlet k teplým pramenům Miette Springs. Stavujeme se v Jasperu na nějaké nákupy upomínkových předmětů a pak už opět směr Edmonton - tentokrát se dostáváme až na km 40 od Jasperu heh :) ZDe zabočujeme k Miette. Od odbočky to byla ještě pěkná projížďka nahoru dolů, ale stálo to za to. Ve čtyřech bazénech bylo zajímavě.Dva větší s cca. 40C a pak jeden s 14 a jeden s 22C, no ta 14 byla hodne rychla, ale vydrzet se tam chvilku dalo. Naše krásné úbory mužete slédnout na fotkách. Máme pro Vás i speciální pozici - tzv. Sokolí Slet :)
Večeře při světlech reflektorů naší Jituny.
...tož úborky pohodlné, len troške na těch gulách to nebylo ono:)..vůl nám prostě malý čísla.(to zjišťujem z letáčku kde je vyfocený borec v úborku který na něm skoro visí - na nás rozhodně nevisel:)Ve vodách vegetíme skoro dvě hoďky..fetujem sirnatý opar a je nám dobře. Doktora nechávame v autě - chrápe(měl pěkný chirurgický řez na svém bočku po operaci v čr, tak to nechtěl riskovat...ještě mu z něj sem tam lezly střeva:)...
Cestou zpět jíme v autě osudový chleba se sýrem..osudový pro Honzíka - ten v noci v kempu sází jednu kačenu za druhou kolem svého Husky nebohého stanu a sem tam přidá ...no..šak vy víte co:)...
- Trasa -
Jasper - Miette Springs -
cca. 80km
4.9.
Budíček - s překvapním. Svata stává a natáčí několik Caribu, kteří evidentně spali kolem našich stanů. No věděli, že u Nás jim bude dobře, když se pak ještě na snídani přihnala "šílená" veverka je obraz dokonán. :)
Vyrážíme zpět směr IceFields. směrem na Lake Louise. Dobré počasí a náladu komplikuje jen skutečnost, že byť byla ráno v nádrži skoro ještě čtvrtina, kolem oběda tam není už vůbec nic a to ještě zastavujeme na IceField centru a pak na naší dnešní výhledovce Parker Ridge. No co Vám budu vykládat další pupma 50km a my jeli snad už jen na výpary....heh :)Na výhledovce Parker se nám z neznámých důvodů zatáhlo, ale úplně škaredě nebylo. Dokonce jsme našli jakkési zkameněliny (snad sasanek), bohužel ty nejlepší jsem zapomněl někde další den, tak někdy na ukážku. Každopádně po tom co se vracíme k autu a rozjíždíme se dál ( což bylo dobré znamění, že ještě nějakou šťávu máme ), se nám opět přitěžuje. Značka E - empty, ustupuje někam až na značku TE - total empty heh :) No nebudu to natahovat do další benzinky jsme dojeli a pořádně si oddychli. Jen co jsme již s nějakým benzínem v nádrži vyjeli, podlíž Saskatchewanského crossingu v táhlém kopečku náhle Ivan vykřikne - MEDVĚD !!! a je to tak, hnědý Grizzly si to štráduje přes dálnici, už u něj stála jedna lednička (rozuměj RV - caravan) a tak se taky přidáváme. Fotíme, natáčíme, máme radost, že se nám tedy nakonec podařilo Grizzlyho zahlédnout. V záři těchto zážitků zastavujeme ještě na jedné odpočívce z které bychom se měli po neznačené stezce dostat k Peyto Lake. Lake jsme našli a jediné co jemně narušovalo naši odvážnou večerní procházku bylo vědomí, že Grizzlyho jsme nepotkali zas tak daleko od těchto míst :) No a příhoda na odlehčení. "Doktor" - Zdeněk Vede skupinu na odchodu z jezera, když tu se náhle obrací s vyděšeným výrazem ve tváři...předpokládal jsem, že buďto se mu neudělalo dobře a nebo viděl (medvěda), každopádně prohlašuje: "stop, zpátky musím se vrátit"....všichni udivěně zíráme, doktor pokračuje, ztratil jsem baterky do foťáku (uf jsme si oddychli heh), ptám se:" kolik jsi jich měl - říká 16, hm...(jednu vidím v trávě, tak mu ji podávám a ptám se tak kolik mu jich ještě chybí....) doktor nás všechny omračuje smíchem....to je dobrý jdeme. No tak se pak v tom vyznejte.
....jen krátce:) jet asi 50km na téměř prázdnou nádrž se mě ještě nepovedlo. Ručička statečně okupovala místo po značkou E hodnou chvíli - no tlačili jsme to i očima. Plyn jsem hladil tak jemně jak jemný býval k ženám Oldřich Nový ve svým nezapomenutelných filmech pro pamětníky - zavřete oči, odcházíííím.....
Poznámečka k medvědu - supr-měli jsme z toho radost jako z vánoc když nám bývalo 5let:) Jen se nám trošku utrhl z řetazu Doktor. Za jízdy otevříc posuvné dveře karavanu se jal jjko zuřivý reportér fotit méďu ať to stojí co to stojí. Pak ještě jeho výběh téměř pod kola projíždících aut. Naštěstí ho zkrotila jeho nastávající a místo pronásledování medvěda zalezl zpět dovozu a my mohli pokračovat dále...:)
- Trasa -
Jasper - Icefields center - ParkerRidge - Peyto Lake - Lake Louise
cca. 250km
Parker Ridge - summit (2250 mnm)
cca. 6km
Peyto Lake -
cca. 3km

11_20.9._BANFF, JASPER, WHISTLER_a my

21. září 2008 v 7:23 | frama |  Vancouver-CAN
26.8.
Z budíčku nezbylo nic. Vstáváme tak kolem 11:00 . Totálně vymrzlí, naštěstí neprší v kuse, plán - Gulášovka (pozor není co jíst - ikdyž je Jituna nabalené dle mně k prasknutí :)) a pak výlet k Moraine Lake.
Na info v Lake Louise se ještě informujeme, že opravdu má být škaredě a jedem. Je to kousek, Moraine Lake nejni až tak zajímavé za těchto podmínek vyrážíme přes varování zdržovat se v nejméně 4člených skupinkách směrem k Consolation Lake. Trasu zvládáme skoro bez deště a s dokonce trochu protrhaným nebem u Laku. Hovoříme plynně Australsky s Australany a upozorňujeme, že má být pořád tuze škaredě...dobře dělají jednou do Calgary.
Fotíme jezero, hory, chipmanky a vlastně všechno co jde.
Z Jezera valíme nakoupit do Banffu, jelikož Lake Louise na to jak je vyhlášené je sice s jakýmsi mallem, ale téměř bez potravy pro naše mlsné jazýčky...(prej houby tramp) :)
V Banff už "lidičky" (Zdenkovina) nakupují všechno potřebné (rukavice, čepice, mikiny) a jelikož je pořád tak nějak chladno ( Jak nám tady chybí ta unáhleně vypitá vodka ) valíme do campu, v Lake děláme oheň - naše první opékačka a jde se na kutě. Jak mám napsáno v zápise po pěkném ohni...no museli jsme docela foukat. Taky jsme tedy neplatili dřevo...7CAD v Kanadě kde mají dřeva pro celý svět se nám zdálo přece jen trošičku rozmařilé. :)
...něco k dřevu...pokaždé se mělo při vjezdu do kempu hlásit zda chceme "ohýnkové povolení". My pokaždé odmítli. Jak psal výše Fido - platit za dřevo v zemi kde neví co s ním je trošku úlet. Než stačíme vybalit pár věcí z auta po příjezdu do kempu - ženský během chvilky nasbírali...raděj nechci kde všade:) asi 15 kubíku dřeva:))...vážně - šikovný holky, a tak jsme zažehli i bez povolení s dřevem zadara a taky to šlo:)
- Trasa -
Lake Louise - Moraine Lake
cca. 15km
Moraine - Banff -
cca.90 km
Moraine Lake - Consolation Lake - (1950 mnm)
cca. 6km ++
27.8.
Budíček tak dobře...no 10:00. Dávám si trochu rozcvičku než se někdo uráčí taky vylézt ven heh :) Svačinka výjezd kolem 11:00 na Emerald Lake - pozor již YOHO NP.
Takže již klasická parkovišťátková akce, no co mám psát prší jak za války, obcházíme Emerald Lake, které si myslím musí být za jakéhokoli jiného počasí nádherné :) Tak asi jsme ušli 2km víc ne. Ale nevzdáváme se a to je hlavní.
Na cestě brzdíme u Natural Bridge a koukáme na tedy přírodní most z pěkného betonového monstra nad ním :(. Příjíždí tlupa ještě neochočených a divokých šikmookých paparazzi, tak se raději schováváme. Také na Emerald potkáváme slovenský pár, který se chlubí, že viděl Grizzlyho kousek od Lake, tak je nám trochu smutno, že jsme zatím neměli tu čest. (někteří raději).
Berem to ještě na Takakkaw Falls, opět mohlo by být povedené, bohužel ani mistr sám nedokázal z zázrak a tudíž snímky zde pořízené, nebudou zdobit náš příbytek. Alespoň se povedlo Ivanovi zachytit tlupu opravdu divných stvoření u jedné odpočívky. Byli jsme z nich opravdu hodně udiveni, nechtěl bych opravdu ani jednoho z nich potkat sám :)))))))
Jen ještě jedna připomínka pod čarou - při návratu z Calgary jsme byli nuceni zakoupit již dříve avizovaný NP PASS - naštěstí se slevou pro Goupu, jako jsme my v jednom caru a ta se tedy hodila převážně na parkovištích a později taky :)
- Trasa -
Lake Louise - Emerald Lake
cca. 100km zpět
Emerald Lake - via. Natural Bridge -
Takakkaw Falls -
28.8.
Velký den - VÝSTUP -
Vstáváme, jemně prší, rozhodnutí již však padlo - jdeme na vrchol, na pokraji se silami se odhodláváme k tomuto heroickému výkonu, který začíná na známém parkovišti u hotelu Fairmont :). Naším cílem není nic snadnějšího než Mt. ST. PIRAN ( se svými parametry 2650mnm) - ojedinělý vrchol bez značené stezky vzhůru.
Základní tábor zvolen na parkovišti u Lake. Vycházíme, jen tak vybíháme v davu vracejících se zoufalců k jezírku Mirror, to však není naším cílem, takže rychle míříme vpřed. Za chvilku máme odbočku na k vyhlídce Little Beehive, kde už končí i Ti nejotrlejší z místních, my však jen svačíme, vracíme se k jiné odbočce která by snad měla vést na vytoužený vrchol. Jak později seznáváme byla to ona. :)
Stoupáme úmorné hodiny vzhůru, cesta se ztrácí v mlze a stává se téměř nekonečnou, my se však dychtivě předbíháme a skoro běžíme stále vzhůru. Přes mlhu již není skoro nic vidět, právě když potkopávám nohy Svatce, byvše se tak ocitl na druhé pozici, hned za uhánějícím se Ivanem přes kamenné moře, vidím že je vše ztraceno, první místo z toho již nebude, Ivan již stoupá po hřebínku a vypadá to, že je těsně pod vrcholem. Škoda i druhé místo je pěkné...:)
Vrchol dobyt 14:30 PMT. Pro špatnou viditelnost a nepříznivé povětrnostní podmínky tvoříme jen pár snímků a přemýšlíme o sestupu - ten bývá vždy nejtěžší. Ještě tedy vrcholové fota, drobné dobytí cukrů a již dolů, počasí se kvapem horší. Trasu vybírá nejzkušenější z nás Ivan - volí jihovýchodní cestu, která je nápadně podobná té co jsme šli vzhůru...kdo však má v tomto počasí poznat kam vlastně jde...my rozhodně ne. Sestupujeme přibližně 40min., a pak se to stalo. Nám námi mocně zaburácelo a obloha se protrhla. Neuvěřitelné vidíme na cestu, poznáváme sebe sama navzájem, ale co víc vidíme i na protější stěnu. Tak přeci. Stálo to za to, již sice nejsme na vrcholu a ti méně zkušení se dokonce chtějí vrátit. (naštěstí jim vysvětlujeme jejich bláhovost a ujišťujeme je, že to co právě vidí, je již ta odměna - ta jediná kterou nám dnes "HORA" povolila. - Stálo to za to. Ještě pak v campu ve spacáčcích dlouho diskutujeme o proživším dobrodružství. Nestává se každý den, že je člověku dovoleno vidět to co se povedlo nám. xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
(pzn,. autora - pakliže u některých vzniknou jakékoli dohady o autencititě - jednoznačně odmítám a upozorňuji, jde o přibarvené vyprávění - sami raději nezkoušejte). ©®amach
...každý byl na vrcholovku tak nažhavený, že ikdyby tam padaly trakaře, sněžilo a čekalo nás na vrcholu 10 medvědů, tak bysme se tam vyškrábali. Ukojili jsme naše dobyvatelské pudy na dlouhou chvíli našeho výletu. Na fotkách je pěkně vidět barevné sladění pláštěnek mediků. Při sestupu se stavujeme v TeaHousu, kde obsluhuje borec s dredy a udržuje na všech stolcích chirurgický pořádek (z drobků po buchtách, koláčků atd. by se dala vykrmit slušná drůbežárna). Ale čaj dobrý a zároveň se mě daří zachytit fotku - Filip intelektuál - která by mohla zdobit kavárny, knihovny po celém světě:)...
- Trasa -
Lake Louise - Parking Lake
Lake - Mirror Lake - Little Beehive - ---> odbočka - Mt. ST. Piran ( 2650mnm) - sestup- Lake Agnes - Lake trasa cca.-15km - cca. 6-7 hod.
29.8.
Budíček...no někdy. Prší a tak nejni moc kam spěchat. Je plánován přesun do Jasperu.
Loučíme se se Lake Louise a vyrážíme po IceFiled HWY do Jasperu. Cestou za více či méně deště navštěvujem. Bow Lake - jedno z největších jezer zde, docela pěkný SUNWAPTA falls, tady zrovna tedy prší jako prase, tak jen pro Ty kteří čekali nějaké zázračné snímky :) a cestou je pravda jště míjíme ICEfield center, mlha tak skoro nevídíme Columbia Glacier. Atabasca falls, jen napíšu. V campu Whistler je plno, tak míříme do nedalekého Wapiti, ten je už nás ubytovává a nebýt kolapsu s místem X1 - X7 bohužel lehce zaměníte ikyž o probému se psaním jedničky a sedmičky víte, zvlášť když vlastně nejste schopni X7 najít. Ubytováváme se na X1 a po příjezdu obrovského karavanu už tušíme, že ta X7 tady asi opravdu někde bude. Pán je ale naprosto v klidu a tedy že když už to máme postavené stany, tak půjde na X7 on, bohužel mu asi neškolené oko neprozdradilo ihned, jako prozradilo mně, že na X7 by se sice vlezl, ale ne s tou jeho krávou co má uvnitř snad i bazén...:) nicméně nás tam nechal, před večerkou se mi sice zdá, že již není na stejném místě, ale když nebyl problém, jdeme spát, až pak ráno zjišťujeme, že náš neplánovaný "žert" přeskládal kompletně půlku campu....známým dominovým efektem. Totiž pán nevlezívše do místa pro auto a ne letadlo se rozhodl vzít za vděk jiným voným a lépe přípustým místem...ovšem nepředpokládal, že ještě někdo má na toto zdánlivě volné místo v pokročilou noční dobu zálusk....no zkrátka při ranním odhlášení na recepci jsme byli hodně populární....tzv. Czech´s X7. Asi se kluci na recepci v noci nenudili. Co tedy potěšilo mně, bylo že nás ani slovem nikdo o nic (jako hlavní viníky) nežádal...holt kdo dřív příde...stejně tak to mají napsáno v ubytovávácích podmínkách, nicméně v trochu jiném uplatnění. Tak jsme jim zamávali a holt asi měli i ten další den docela napilno než ten camp dali dohromady.
- Trasa -
Lake Louise - Jasper - via. IceField HWY -
cca. 250 km
30.8.
Budíček ....tedy spíš tak trochu spěšný odjezd, viz. výše. Než začali škatulata. Jdeme se zeptat jak to vypadá v campu Whistler, který je větší a víc v přírodě. Mají volno, takže stavíme stany a vyrážíme na Cavell Meadows. Nejni to daleko, ale 12km cesta stoupajíc přes hrboly a zmoly dala naší Jituně pěkně zabrat, ale dojeli jsme. Nejdříve pěšinka k Angel Glacieru a pak už stoupačka na Cavell Meadows a vyhlídky. Potkáváme konečně pořádnýho Marmota - sysla, ne jenom ty upištěné veverky dřevní a pozemní, ale ten si z nás nic moc nedělá, sem tam se otočí, jinak se věnuje především svému žraní. Jedině orlík Jana je trochu nervózní, nevíme proč ( Jana by chtěla být v jiném životě...asi...((nevím jestli v tomto se ji to podaří)) orlem) Tak to byl náš Honzík a Orlík. Nakonec jsme se i přes suťové podloží vyšvihli na vyhlídky, bohužel nebylo to úplně podle fotografových představ, ale tady bych měl asi také doplnit ( Filip - tomu se snad nezavděčí nic - nechápu to - ale myslím že jsem byl jednoznačně zvolen (kromě taťkou Šmoulou) ještě i nespokojencem výpravy....jak říkám nechápu, vždyť mě stačí tak málo...njn. Většinou jsou géniové za svého života nepochopeni....škoda.
Cesta zpátky z kopce..., no hlavně jsme byli rádi za Jitunu, dáváme děsnou obžíračku v KFC v Jasperu a valíme na prohlídku města. A pozor ... přesto, že jsem nedokázal Jasper nějak lépe zachytit než na téhle lehce nadprůměrné fotogtafii....říkám, že se mi Jasper líbil....a teď mluvte škarohlídi. :)
....ještě zpět k Honzíkovi (Halenkovic Janička:)...ta se během našeho výletu vyprofilovala jako velký nadšenec pro přírodu, indiánskou kulturu a vůbec věci kolem. Její duše prožívala v některých momentech tak silné souznění s přírodou a hlavně s jedním zástupcem ptačí říše - Orlem Bělohlavým (ač za celou dobu žádného nezáhledla:)- že jsme ji na některých pěkných vyhlídkách museli svazovat ruky a držet ji, aby nám neuletěla/nerozbila si ústa, při pádu se skal:)...kdo nezažil, neuvěří...holku jsme pohlídali a v celku, zdravou ji poslali zpět do Prostředních Bludovic zakládat první kolonii Orla Bělohlavého na Moravě:).....
- Trasa -
Jasper - Cavell Meadows P -
21,5km tam
Cavell Meadows loop - via. Angel Glacier view point - trail highpoint ( 2165mnm)výhled na Mt. Edith Cavell
cca. 7km, převýšní cca. 400m

10_20.9._BANFF, JASPER, WHISTLER_a my

21. září 2008 v 7:16 | frama |  Vancouver-CAN
20.8. - 15.9.
Zdravíme, zdravíme.....
Dlouho očekávaný výlet je tady...., trochu schizofrenně je již za námi, ale momentálně zápisem před Vámi heh :)
Asi nemá cenu se rozepisovat, že jsme se těšili, dospat jsme nemohli a ještě s přídavkem ukončení prac. povinností se vše zdálo růžovější....jak tomu bylo ve skutečnosti se můžete dočíst s těchto přepisů autentických zápisů F. ...dále, tedy vzhůru děti:
20.8.
Plán zní jasně - vyjet brzo ať se dostaneme až na místo určení tedy: NP - Banff - cca. 800km, tak abychom se ještě stihli ubytovat v jednom z kempů. Tak plán jasný byl...První zastávka, paliva atd..v dobře známém rodišti RAMBO I - Hope, bereme plnou, mapu Alberty a BC a vyrážíme. Nevím kolik jsme ujeli km, jen víme že to bylo přesně v 11:16, kdy nás beze slova opouští za ohromného rachotu motoru pohon přední hnací nápravy. Tak krve by se v Nás nedořezal, bylo za námi asi 200km a byli jsme na dálnici někdy úplně v zemi nikoho :( . První a druhý lodní technik ve složení Ivan a Filip se jeli mrknout pod kapotu, zdali se podaří závadu najít případně zneškodnit. Motor po vypnutí naskočil normálně a zevrubná prohlídka neodhalila žádný problém. Tak jsme nasedli a jeli dál....asi 2km, stejný problém motor řve auto bez výkonu skoro stojí ....Tak tehdy jsem se pomalu loučil s výletem, začíná hustě pršet a tak si oblíkám bundu a jdu se znovu podívat copak naší "Jituně" (spz JTN 334) chybí, tak přece jenom jsem stavař, takže opět nic heh., když vystoupil i Ivan, nepozorovaně za námi zastavil obrovský černý DODGE RAM 4x4, který se přišel podívat na svou malou sestru Jitunu co že se děje. Borec s vizáží Budaře a nápisem "VETERAN" na značce nás táhne do nejbližšího města - MERITTU. To že jeho lano bylo asi 1,5m dlouhé, naše brzdy ne úplně jako z formule a do Merittu valil z kopce nějakých 90km/hod, Vám radši nebudu ani psát, jelikož já jsem seděl úplně v zadu a připadalo mi že máme toho Dodge před námi asi tak 20cm před přední maskou....netuším jak to vypadalo z první lavice...a ani nechci....každopádně nás dotáhl bez problému až do Merittu, kde už to bylo na nás.
....něco málo k řízení(z pohledu z první lavice:) napospas, pološílenému "Budařovi", danému karavanu s 5 lidmi, naloženému až po střechu a s brzdami co měli problém ubrzdit červenou na světlech na rovince z padesátky:) Borec, jak výše popisuje mistr Filip, pohodář - po chvilce přemýšlení co může být v naší káře špatně (koukal do toho zkušeně asi jako my, ještě na chvíli vytáhl manuál na svou káru - něco mezi traktorem a vozidlem určené dobývat suroviny na měsíci a chtějíc z toho něco vyčíst), jsme to všeci zabalili a začali zapřáhat naší Jitunu za to monstrum. Lano opravdu nedlouhé. Lehká domluva - nedomluva, jak dát vědět ať zastaví, zpomalí atd. Usedáme do pojízdné rakve pro 5(v tu chvílemi ještě nikdo netušil co se bude dít:)...borec nedbaje našich supr brzd, krátkého lana a že jsme lehce přeloženi to rozjíždí na nějakých hezkých 90 km/h - do kopce ještě ok, ale když nepolevuje ani z kopce a já s problémem se neopřít o jeho nárazník při tak krátkým lanu, musíme na něj mávnout ať zkrotí ten svůj lunární dobývací stroj - naštěstí sem tam jukne do zpětnýho zrcátka, tak zpomaluje na asi 60km/h a modlíme se...(měl sem v zásobě krizový plán - prostě se mu opatrně opřít o zadní nárazník a nechat se tak napřímo ubrzdit, jelikož jeho monstrum by bylo schopný ubrzdit i dalších 5 Jitun).Tak jsme nějak dojeli do města Merrit . Na 1. křižovatce stop, rozjíždění - trh - lano brnk. Ale všecko Ok, jen si roztrhl lano a nám se lehce pochroumala přední SPZ. Nastartujem-auto se na tu chvíli chytá a jedem hledat servis v Merritu...každopádně velké díky mu...že se nás ujal a odvezl do servisu...
Auto normálně nastartovalo a vezlo nás přes celý Meritt úplně jako by se nic nestalo. V žádném servisu nás nechtěli, prej mají plno...až se slitovala jedna paní v GM a poslala nás na konec města do jednoho hodně zvláštního servisu na příznačnou adresu Priest st. Čekáme na mechanika, ordinujeme Jituně klid a diagnostikujeme poruchu a jako vadný přenos síly z motoru na soukolí...no strašná sranda...Když už konečně Bob přišel, asi 20min, jezdil po HWY a městě nezjistil bohužel nic, tak nám hodil ještě Jitunu na zvedák, kouknul pochválil a říká velmi mě těšilo, ale nemám nejmenší tušení co by to mohlo být ikdyž jsme mu s Ivanem vše podrobně popsali za použití citoslovcí aj, , gřřřř, brum, pchéééé cvak, cvuk. Vyjíždíme ze servisu a asi po 100m za křižovatkou ten dobře známý rachot a auto skoro stojí....ještě štěstí....asi jsme si oddychli asi víc než kdyby auto jelo..., vracíme se krokem do servisu, kde Bob hmatem otvírá motor koukne, odběhne, vrací se s klíčem vytahuje z útrob řemen pohánějící A/C a to je vše. Pitomý zaseklý A/C kompresor nás dokázal úplně zastavit. No oddychli jsme si ... a ještě víc po tom co jsme věděli, že nás to bude stát 20CAD :)
Jak to vidím já moc příhod za celou dobu našeho pobytu tuhle nepřekonalo. Takže MERiTT, hlavní město Kanady co se týče folku si kroužkujeme z úplně jiných důvodů !!!
Vyrážíme dál, vlastně už nám je jedno co se děje, hlavně, že jedem. Někdy kolem 19, kotvíme cca. po 600km v campu LampLighter - Revelstoke.
Dáváme polívku na vařiči, trochu slivovice a otevřenýho Pockera. Jdeme spát! Na první den toho bylo až dost.
- Trasa -
Vancouver - Hope - MERITT - Revelstoke - Camp - (LampLighter) *** uzaviret. pristresek
cca. 600 km.
21.8.
Ráno - pěkná kosa, nám naznačuje, že takhle to nějak bude ....že jsme už skoro v Rockies. Vařič nevaří, dáváme čaje aj,, na benzínce, ale vlastně jsme hodně v pohodě, jelikož jedeme dál.
12:45 - PMT - "hláška" Ivan: " Mohla by si Filipe prosím sednout Svatka dopředu"....hodně dobrý, jako kdyby neznali Filípka stačí říct....heh.
Pokračujeme do našeho cíle NP Banff - BANFF. Nic moc se neděje docela prší, ale nálada je dobrá, zastavujeme v turist. BANFFu, koukáme po městě, po obchodech s jídlem a uvažujem jak to naplánovat, jelikož počasí nepřeje vítězí varianta pokračovat dál do Calgary a vrátit se až za vidinou lepšího počasí....Banff nás, ale mile překvapil parkovaní v centru zdarma, malý městečko - fajn.
Jedeme dál co to dá. Končíme někde za Canmore ve čtvrtým campu, jelikož se nám moc nelíbili, ale všechny byly skoro stejné :).
Bohužial prší, tak stavíme jen stany a těšně pře úplným setměním dáváme něco do žaludku. Sedíme v autě a jen tak nic neděláme, když nám zaťuká na okno borec od vedle ať jdeme k nim že maj přístřešek...bereme Vodku a vyrážíme. Je to pár z Edmontnu a zrovna jim končí dovolená, bavíme se jen tak do půlnoci, a bohužel padla Vodka, která po tom trochu chyběla, ale co družit se má. Jdeme spát za deště...někteří mírně líznutí heh :)
Opět pěkná kosa, já jenom děkuji pěkně své dobrodince která mi prodala docela dobrej spacák za 20CAD, hodil se.
.....jenom malé zpestření při hledání kempu - kroužíme po osadě s milým názvem "Dead men Flats"...už nás to neba tak zastavujem na benzince - vystřižená jak s amer. filmů. Náčiní na rybaření, pár poloshnilých baget a jiných dobrot a hlavně bombová káva. Chvíli čumíme po krámě, hledáme kávomat, ale nic. Tak se ptáme po kávě a borec(takový pohodový asi 120 kilový místní odchovanec zjevně) ukazuje na domácký kávomat v něm káva co pamatuje pubertu Regana a co by porazila i vola:) Dále si nás nevšímajíc (asi pochopli, že todle mu pít nebudem) odcházíme bez doušku kávy...fakt by mě zajímalo co to bylo za cloumáka:)
- Trasa -. ¨
Revelstoke - Lake Louise - BANFF - Canmore - (camp)
cca. 200km.
22.8.
Budíček kolem 8:00 konečně neprší, obloha se protrhala, dělám konečně nějaké umělecké snímky a vyrážíme do Calgary.
Nejni to už daleko, tak tam jsme docela brzo, nejdříve stavíme v bývalé olympijské vesničce, fotíme se skoro všude, chvilku jsme lyžaři chvilku skokani a vyjiždíme i k můstkům trochu se pokochat pohledem na Calgary..., překvapivě vypadá jako taková vesnička s nějakým trochu centrem uprostřed.
Vyrážíme do centra. Nacházíme jen přes rozkopanou hl. silnici jako v Havířově poměrně snadno. Delší už bylo hledání parkoviště zadarmo, no našli jsme. Parkujeme sice na takovém polo zákazu, ale auto vydrželo na místě. Procházíme centrum, docela fajn . pěší zóna ( tohle možná Vancouveru chybí´), nějaký hospody. My neomylně hledáme KFC do kterého máme slev. kupóny a plánujeme děsné obžerství, které se nakonec i koná...no lepší , lepší než polívečky. Nakonec se ještě i vyhoupnem na Calgary Tower a zkontrolujeme praktické celé Calgary..viz. fota. Ještě přikupujem nějaké spacáky, které se rozhodně do trošku chladnějších nocí hodí, nebylo to tak na krev, jelikož kluci pořizují spacáky za 30CAD do -3C, což si říkáme by mohlo vydržet :) No bylo to tak tak.
Obracíme po pěkném slunečném dni zpátky na BANFF, ubytováváme se v Tunnel Mountain Village I a jelikož campy jsou tady rozhodně kvalitní všechno ok.
...veža dobrá - prosklená podlaha - něco pro mé kamarády "závratkáře"(trenky jsem udržel v čistém stavu:) Výhled supr. Při cestě z 4.patra obchoďáku, kde došlo k obžerství v KFC, si to zkracujeme přes zimní zahradu, ve které by se dalo vypěstovat dost brambor(banánů:) pro půl Bohumína na celý rok:)
- Trasa -
Canmore - Calgary - Banff - (camp)
cca.160km
23.8.
Budíček kolem 9:00 časový posun PMT nás pořád nenechává dospat :) Tuším, že úplně jako nepršelo ale podle mně skoro chtělo. Konečně se chystáme někam na kopeček.
Popojíždíme autem, skoro všechny výstupy na traily jsou pěkně přístupné...holt servis.
Náš cíl je Johnston Creek, - INK POND, po tom co se nám podařilo zaparkovat a vyblokovat několik skříňových mrazniček (rozumějte RV Campry - čili Caravany na kolečkách), vysmějeme se jim do tváří ať si hledají místo jinde a vyrážíme na trasu.
Vycházková trasa kolem říčky, stoupá pomalu k loučkám na INK Pondech. Nadšeně fotíme každý vodopádek a prodíráme se mezi kočárky...Když se cesta odtočí od říčky už jdeme sami a stoupáme lesíkem k loučkám. Nacházíme fajn jezírka, koupeme se v říčce heh :) a někteří z nás se rozhodují trochu se ještě projít. Vrací se po 10 minutách, jelikož stezka pokračující dál se zdá býti trošičku více či méně medvědí a není radno zápasit s Grizzlym před obědem.
Pádíme dolů, při sestupu nás v nějaké podivné euforii učí Jana jakýsi podivný GOgonský jazyk který ji učili na pionýráku..., děs, jak se nám potvrdilo posléze někdy věkový rozdíl deseti let člověk na chovaní druhých ani nepozná...hehe :) dělám si legraci, kdyby to někdo nepochopil.
Vysvobozujeme auto z parkoviště a valíme na večeři pěkné ke stanům. (jen malá poznámka plyn. vařič naštěstí začal vařit)
- Trasa -
Banff - Johnston Creek a zpět
cca. 12km
Johnston Creek - jezírka INK Pond - 1645mnm - 5.8km tam.
24.8.
Nějak se probouzíme, ale žádná sláva. Před námi docela zajímavý výletík na Sunshine Village a dál. Jak jsme se tedy vykotili, samozřejmě já jako poslední vyrážíme podobnou trasou jako včera jen o něco dál na Sunshine Village- dále pak shuttle busem nahoru na Sunshine Meadows. Bohuzial 25CAD. Nicméně jedeme. V Buse samo česi, jedou ale na jinou vycházku, na to že tam bylo tak 10 lidí je to docela úspěch, že tam bylo 8 čechů...haha. Rockies jsou zkrátka populární.
Za doprovodu Chipmánků - nějakých těch pozemních veverek na každém kroku urážíme pěkný okruh kolem jezírek, bylo jich docela dost, výhledovku a nakonec sestup bez značky dolů, škoda jen te pěkné karvové lyže co našel Ivan, nechali jsme ji tam, (škoda dole by si určitě pak našel nějakou do páru). Byli jsme ještě doporučeni, že někdo snad někdy včera zahlédl na našem okruhu Grizzlyho, ale to co jsme našli my už byli jen vykopané sviští bludiště, jak po nich asi opravdu Grizzly šel...a nebo kdo ví co.,Procházka končí tam kde jsme vyšli u stanice lanovek (gondol) připravených na zimní radovánky prý v jednom s nejvyhledávanějších středisek. Tak nám tady lyžaři tedy nechyběli. Dolů sestupujeme nefalšovaným školním "žlutým" autobusem, a řidič jen na okraj varuje, že má něco s brzdama...naštěstí tedy vše ubrzdil.
V campu - výborný, ale výborný špagety (no dobře chválím si je sám) a pěkně spát, zítra velký přesun do Lake Louise.
...to tu ještě asi nebylo zmíněno, ale...děvčata si pořídila odstrašující rolničky na medvědy, kterýma nám "zpříjemňovala" cestu všude, kde jen trošku hrozilo nebezpečí setkání s medvědem (jelikož se dá potkat medvěd i na předměstí Vancouveru) tak nám "hráli" na cestu skoro furt, ale v tomhle případě to bylo pražské jaro 2008 jak bič, páč jezera kolem kterých jsme trajdali se jmenovala - grizzlý atd a s vědomím, že grizzly rád tydle slunné loučky to holky rozjelyi ve velkým stylu. Docela se teď zpětně divým, že jsme jim je nehodily kdesik ze skály už dávno:)....
- Trasa -Banff - Sunshine Village a zpět
cca. 18km
Sunshine Meadows - loop - Rock Isle, Larix, Grizzly lake - view - Great Divide (2305mnm) - hranice Alberta/BC
cca.12km
25.8.
Budíček prej 9:00 no nevím, přesun do Lake Louise - ráno se zdá v pohodě, tak jedeme do toho. Přejíždíme někdy kolem oběda a stavíme v campu stany a vyrážíme snad k největší atrakci Lake Louise - jezeru u hotelu Fairmont. (pouze osobni názor) cokoli ale hotel na jeho břehu....
Všude davy lidí, tak se taky zapojujeme, fotíme, fotíme, zkoušíme okruh kolem jezera. Ještě než jsme se dostali úplně na konec začíná docela pršet a už nepřestalo....lidí valí do aut a my taky. Počasí se mi nelibí mlha sestupuje dolů a to je jasné "Horynovo znamení" že to nebude přeháňka. Nebyla.
V campu hledáme přístřešek abysme zase nemuseli homelesit v aute, jeden jsme našli, ale bohuzel pristresky bez oken a dveri (zamerne) nevytopíš přesto, že tam byly docela výkonné kamna. Tak dáváme jen pár her Pockera a valíme do spacáku/sprchy aj. :(
Docela slušná zima, tak jen zalízáme a "jaké pak by to ale bylo usínání bez písničky na dobrou noc" dávám své nejlepší kousky - Horynův bas ala Zelené Údolí, nějaká Vondráčková atd., bohužel bez valné odezvy....asi se jim na to příště vys...jdeme spát ( jo taky tam byly nějaké zahraniční písně, ale to víte...lidi...strašně si navymýšlí....
- Trasa -
Banff - Lake Louise -
cca. 90km
Lake Louise - Lake - loop - Jezera -
cca. 4km bez udaného převýšení heh :)