13_20.9._BANFF, JASPER, WHISTLER_a my

21. září 2008 v 7:48 | frama |  Vancouver-CAN
5.9.
Vyjíždíme z našeho známého campu v Lake Louise, míříme již na Golden - Revelstoke, tedy místa odkud jsme přijeli před nějákymi 15dny. Počasí nic moc, ale vypadá že tomu ujedeme. V Revelstoku kupujeme dva kuřata a dáváme vynikající oběd., ale pak hned míříme dál. Počasí se po cestě hodně zlepšuje a kolem Salmon Armu, jen tak pokukujeme po campu, jelikož večerní hodiny se blíží, když nás do oka praští tabulka s campem, kde jsme se již nedobrovolně otáčeli již při naší cestě do Banffu, je rozhodnuto. Jedeme tam. Kemp byl fajn u jezera, počasí prima, děláme výborný oheň a párečky. Nic nenasvědčuje dramatickým okamžikům které měli přijít, po nezbytných kartách v kterých již tradičně nechávám svým dobrodincům 1 CAD, jdeme na kutě, je teplo spís se jako v bavlnce. Patatuju si, ze jste nekdy kolem pulnoci, mozna pozdeji jsem byl s potrebou v lesíku a uvidilo mně, že vedla nás se ještě pořád dobře baví, ale co je víkend, tak co by ne a šel jsem zpátky na kutě. Ovšem později nad ránem se začali dít věci. Probudila mně jakási tupá rána a pak docela nepříjemné hlasy od sousedů. Více přidávám z vyprávění kolegů. Co je jisté došlo u sousedů po dobré zábavě k jakémusi incidentu a ten se poměrně delší dobu vlekl. Verze jedna praví (doktor), že jeden ze sousedů zabil svoji družku a s velkým lomosem ji táhl k jezeru v černém igelitovém pytli, u nás ve stanu dozrála úvaha takto. Jeden ze sousedů se pohádal se svojí polovičkou, tu se evidentně jal napadnout a ta v předtuše téhož se zamkla v autě, kterému soused pro výstrahu či při pokusu se za družkou dostat rozbil zadní sklo. Největší obavy byly z toho, že se prý neustále od sousedů ozýval zvuk sekající sekyry a že by tato mohla přistát i nečekaně u nás ve stanu, byl prý vypracován plán jakým vchodem opustit náš stan, to samé obbdobně prý probíhalo vb sousedním stanu. No pak se v tom vyznejte. Z nás se tedy naštěstí nikomu nic nestalo, jen Ivan ještě prý ráno zaslechl, jak někdo od sousedů někoho vezl do nemocnice a snad přijela i jakkási správkyně campu....tak takového to tedy bylo. Pracovně jsme sousedy nazvali Indiány a v dálších campech jsme je již nevyhledávali.
....výborně jsme se vyspali...asi nejvíc na nervy jsme z toho byli s Doktorem, protože jsme předložili dle mě:) nejzajímavější verze děni na vedlejším kempsajtu:)...Psycho...silná konkurence cikánským horkým letním nocím v Bohumíně:)))....
- Trasa -
Lake Louise camp - Salmon Arm - Herald camp
cca. 300km
6.9.
Probuzení ok, probíráme viz. výše. co se vlastně v noci dělo. Já stával už kolem 8:30, nechápu, že jsem zase byl u odjezdu zase skoro poslední. :) Vyrážíme neomylně směr Kamloop - potažmo Whistler NP. Výborná Pražská šunka byla na oběd v Kamloop, to jsme si dali. Za Kamloop se již kocháme jen zvláštními prériemi ne neodobnými těch co známe z TV, ale tady...skoro opravdu Texas a na jednom vršíčku se nám splnil další docela fajn zážitek. Pořádali tam ( Deadman Creek) Rodeo - viz. foto. Zajímavá atmosféra, komentátor neustále děkující traktoristovy, který upravoval povrch arény a téměř samé holky. Jednalo se zřejmě o CowGirl Rodeo. Každopádně i když koně moc nemusím bylo to fajn. A kdybych měl místo na kartě bylo by i docela mraky fotek, jelikož obloha byla jako z filmu, jasná s proudícími mraky...paráda. Pár fotek se povedlo. Až po několika hodinách se vypravujeme dál, projížíme docela jinou krajinou než jsme byli zvyklí....no více vypoví fotky. Malou zastávku děláme v Lillooet, tak tam jsmě meli pocit, že jsme už jenom mezi indiány...hehe, trochu přeháním. Každopádně na cestě do Pembertnu, kde jsme stoupali a klesali přes kaňon jen tak přes mosty úzké jen pro jedno auto to byl zážitek...heh. Nakonec dorážíme do Pembertnu kde nás čeká už jen překvapení v podobě plného campu. Nakonec vyčkáváme hlídky parku ,která nám nakonec místa přiděluje za závorou...no sezóna končí , tak proč by si to kluci komplikovali a nám to bylo vlastně jedno. Stany můžeme stavět skoro poslepu a večeři při svíčkách Jituny, taky uděláme....no bylo to potřeba, jelikož jsme dorazili až po 20:00.
...rodeo-holky asi 12-14 let, závody-disciplíny - jizda na koni mezi barely, chytání telat na laso, seskok za jízdy na koni na zem chycení nebohé kozenky za nožky, mrsknutí s ní o zem, přikleknutí a svázaní noženek špagátkem:) no prdel. Čumel jsem jak puk...holky hezký, ale trochu z nich šel strach.))) Hlavně nebohé kozenky museli střídat, páč jedna by tak velký zájem CowGirl nerozchodila - a pokaždé se jim chtělo čím dál víc na provázek a na plac:))nedivím se jim. Záchodky taky luxus - viz foto(ty bílé budky:). Taková pohodová moravská pouť akurát tu nebyli kolotoče atd ale divoký kovbojky a vůbec všecko trošku inéééé...
P.S. pokud nevíte kam v životě dál a nic vás nebaví a nevíte cobyste roupama - doporučuji městečko Lillooet - těžko popsatelná atmosféra městečka - ale jak říkám když nevíte coby-tak tohle je to pravé místo ztracené kdesi v hlubokým kaňonu, kolem sušina, hory, další civilizace na míle daleko....
- Trasa -
Salmon Arm - Kamloop - Lillooet - Pemberton
cca. 400km
7.9.
Ráno pohodové . templíčko. Děláme výlet k blízkým vodopádům a pak už vyrážíme za ruchem "velkoměst" Whistleru. Nějak mně nenadchl, tak já jen aby nevznikly pochyby hned na začátku :) Nezapomeňme, že právě tady bude Olympiáda 2010, tak asi to zvládnou.Ve Whistleru parkujeme na obrovském parkovišti, kde snad nebylo jediné místo, tak parkujeme u stromu "na kulato", ny rozdíl od jiných jsme ale žádné rostlině neublížili, ...kde tam Ti lidi parkovali to byste nevěřili..(tak mají na to auta..ikdyž) Procházka městem, ale jo bylo pěkně, jen tedy dost lidí. Chtěl jsem si domluvit raft, ale nikde mně už nechtěli...nedivím se. Oběd dáváme na fajn odpočívce u řeky, to se tedy hodně povedlo. K večeru míříme na Squamish, cca. na půli cesty se ubytováváme v campu Alice Lake. Koupili jednu otýpku dřeva...6CAD...brrrr, a skoro nechtělo ani hořet, naštěstí zálesák si poradí.
....tenhle Whistler se mě vůbec nelíbil, přemýšlel jsem nad nějakou disciplínou na příštích zimních hrách, že bych se tu jakože ještě jukl,ale nejuknu..nelíbilo se mě to tu, neee nepojedu, nepřemlouvejte mě, hotové:)):)...
Jinak kluci už jsou téměř připravení a šťastný ten kdo bude se mnou čučet na olympiádu - "tady jsme byli, a tady jsme šli, jééé to znám, dívej tu jsme byli" atd:)...
- Trasa -
Pemberton - Whistler - Squamish - Alice Camp
cca. 150-200km
8.9.
Budíček a vyrážíme do Squamishe na informace, jelikož Svata tam má prý domluvou schůzku
(interní vtípek). 10:30 se ptáme na info, jak se dostanem ke Garibaldi jezírku, jelikož silnice na Whistler je tak rozbombardovaná, že se jen velmi těžko hledá jakkákoli odbočka, pán nám velmi ochotně radí a dokonce věnuje, velmi ucházející plánek cesty. Kolega se ještě jakoby mimochodem vyptá na nějaký 5km trail v okolí v předtuše toho, že na Garibaldi se již nedostanem, přece je to jen k jezírku 9km a nějakých 400 výškových pořád lesem do kopce, bez jakkýchkoli zajímavostí..Takže dostává tip na výletek kousek za městem na CHief Peaky ( 1,2,3). Bohužel se neptal na obtížnost, ale na délku...heh :) Naštěstí nás nic nezaskakuje a stezkou ne nepodobnou té na Grouse Mt. čili pořád skoro po schodech vzhůru zdoláváme jeden vrchol za druhým. Jsou očíslovaný pro snadnou orientaci jako Peak 1-3., vybíráme si 2 a 3., cesta byla sem tam i s nějakým tím žekezem, ale myslím, že výhledy to docela vynahradili,pěkný výšlap. Místo je také oblíbené dostaveníčko ameterských lezců. Ti tedy mají stejné vrcholy, ale poněkud jiné stezky. Převýšení skoro 900m. :)))Více foto.
Takové vyšší Prachovské skály, či Adršpach. Každopádně až se někdy budete ptát na trail na 5km, nezapomeňte se zeptat na obtížnost. heh.
...nádherný výhled, pěkný počasí. Sice ze zažátku výběh jak na ajfelku s petřínkou dohromady,ale výsledek stál za to. Trošku jsme si s Doktorem připoměli jací jsme velcí kamarádi se závratí. Ostatní se tvářili jako by tam byl tak 2 metry sráz - chtěj nás podle mě jen nasrat:)Pěkný srázy, len co je pravda...
- Trasa -
Alice Camp - Squamish
Squamish - Chief ´s peaks - převýšení 900m
cca. 10km.
9.9.
Budíček v neskutečných 8:00, ale víme jaký nás dnes čaká úkol. Garibaldi.
V 11:00 jsme připraveni pod kopečkem. Obdočku ke Garibaldi trailu jsme sice přejeli, jelikož jsme neuposlechli Svatu, že tohle už je ona. Ano výborně značená, jako odbočka k nějakému skladu jedné z firem opravujících silnici, ale co.
Vyházíme, čeká nás naše nejnáročnější tůra. 8,5km poměrně strmě do kopce lesem bez výhledů či čehokoli jiného. U križovatky po 5,5km se nechceme nechat zahanbit Svatou, která není spokojena s převýšením výstupu a navrhuje upravit trasu, přes výstup na Black Tusk. Tak nemohli jsme se nechat zahanbit :). Vyrážíme Black Tusk vidíme už z dálky, jak se krásně rýsuje oproti modré obloze, bohužel z lučin z kterých ho pozorujeme je stále sakra vysoko a to jsme již vystoupali úroveň Garibaldi Lake., nedá se nic dělat jdeme na vrchol. Cesta přes lučiny, nás nechává trochu odpočinout pak ale opět nastupuje. Ještě se rychle ujišťujeme, od sestupších, že je reálné s dostat před setměním na vrchol, jelikož značení parkových ochránců, je uváděno převážne v km, jak však víme, když člověk jenom stoupá je mu vzdálenost prakticky k ničemu. Naštěstí nás ujišťují, že cesta vzhůru až na vrchol není jednoduchá, ale neměla by být delší než 1,5-2 hod. Postupujeme dál, parkrát se ohlížíme a je zřejmé, že jsme udělali dobře, že jsme si takto vyšli. Obloha slibuje výborné fotografické podmínky :). Když se dostáváme k viewpointu, víme že máme vyhráno, na Black Tusk sice vede už jen suťová stezka, ale naštěstí není dlouhá. Takže v kolem 15:00 jsme na vrcholu.
Krásné.
Fotíme, blahopřejeme si vzájemně, usmíváme se. Jdu zkontrolovat ještě druhou stranu hory a seznavše, že o nic nepřicházení nevolám své kolegy za mnou, jaké je mé překvapení, když se náhle z jedná prolákliny valí kamínky, šutříky a pak kameny. Někdo sešplhává dolů z nějaké průrvy Black Tusku. Vracím se zpátky, právě včas, jelikož se z průrvy valí další a další kamení. ufff., nakonec vidím jakkési dva parahorolezce, jak se spouštějí průrvou mezi stěnami do míst kde již není potřeba šplhat. "Parádní výkon" vůbec nechápu kam se drápali, každopádně si asi nebyli vědomi, že před sebou valili trochu toho kamení...ale co, pak se ještě bavím, jak je vidím sestupovat přímo proti vrstevnici suťovým polem., - nechápu - , borec ještě instruuje slečnu, že takhle má jet jako na lyžích a že kudy jdeme my je to nebezpečné z důvodů sypajícího se kamení. Uraženě se otáčím a pro sebe vykřikujíc, že mě před chvíli málem sestřelili sprškou kamení pamalu scházím dolů. Ještě jim věnuji jeden pohled když sleduji jak sesypávájí spršku kamenů, někam do míst kde si Ivan začíná lyžovat na ledovci..hehe, naštěstí byli mimo. Vysypali si kameny z bot a už jsem je pak viděl jen jednou.
Sestupujeme ke Garibaldi Lake..., ozývají se kolýnka :), Garibaldi jen letmo dokumentujeme, jelikož se připozdívá. Potkáváme nějaké soudruhy z Německa a pak s nimi sestupujeme až na parkoviště. Poskakujíc 9km dolů vymýšlíme různé druhy obrany, proti bolesti v kolenou, zabírá však jen dobrá zábava o kterou naštěstí nebyla nouze. Dávám své nejlepší hity Zeleného Údolí .nádherným čistým bassbarytonem česko.slovenského herce "Horyny" a není pochyb o tom, že hora se zelenají, nevím jaký umělecký dojem si odvezli kolegové z Německa, ale vlastně je mi to jedno. :)Náš nejdelší trail je za námi, je něco kolem 18:00 a my spokojeně přezouváme. Vyrážíme směr VANCOUVER !!! Je to "jen" nějakých 75km, ale cesta stojí za prd a světla Jituny nejsou zrovna halogeny. Naštěstí se necháváme vést ostatními ridiči a Ivan bravurně zvládá veškeré nástrahy. Když už se napojujeme v North Van, na dálnici CANADA 1, víme, že již jsme skoro doma. Před 22:00 jsme na privátě. Ta podstatná část výletu končí. Usínáme někdy k ránu.
...asi nej trek co jsme absolvovali na našich cestách. Pěkně dlouhý ale stál za to. Výšlap na sopečnou horu-Black Tusk--kombinace ztuhlé lávy, sněhu, zeleně a nebeské-jezerní modře byl úžasný a jako bonus v dálce šlo zahlídnout oceán nad kterým se povalovala bíla mlha. To jsem musel v duchu uznat, že může být i něco hezčího než beskydy kolem prašivé hory na podzim:)
Cesta noční hajveí s nádherným názvem Sea to Sky (za dne prý opravdu nádherná podívaná)stála taky za to. Připadal jsem si jak když pařím need for speed na komplu.(Filip už méně, lehce šlo z jeho tváře vypozorovat nepotěšění z noční jízdy po velkém výšlapu, už sa viděl doma,ale to asi každý z nás:))) Samé světééélka, bludičky, díry, přejezdy z pruhu do pruhu a honění se za auty z důvody popsaného výše(Jitunka má už staré unavené očka a moc nesvítí:)..ale supr. Domove sladký domove...výběh s věcmi do apartmánu a vegeeeeeet....
- Trasa -
Squamish - Vancouver
cca. 75km
Garibaldi P - Black Tusk (2319 mnm) - Garibaldi Lake - P
cca. 30km
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama